| Koníček mořský | 
 |
(15.3.2024 9:04:50)
Jen vás všechny chci upozornit na opravdu velmi zajímavý a velmi velmi povedený dokumentární cyklus "My občané protektorátu".
Vysílá ČT 2 vždy v úterý ve 20,oo. První díl už proběhl, ale je dostupný v i-vysílání ČT.
Film je sestaven a poskládán z autentických dokumentárních záběrů ze života lidí, živých v té době. Je to hodně působivé, zajímavé a ponaučné. Řekla bych až sugestivní.
Zrovna je u L.Výborné na Radiožurnálu rozhovor s dokumentaristou a režisérem O,Veverkou.
|
| Vážný2 |
|
(15.3.2024 10:39:23)
Rád se podívám.
Mám z rodiné paměti (kterou si už nesu jenom já) dost příběhů z doby protektorátu.
Jednak různé vtipy, jako že se Londýnu říkalo rádio Kroměříž - kromě-říši, dělali si srandu z poněmčování, například Zuhauselöffel byly Domažlice - doma -lžice.
Jednak že se některé písně nesměli zpívat. Třeba Zelení hájové - bývaly jste vy moje potěšení - nýčko už dlouhý čas neuslyším ptáčka hlas, na obloze se ukázal smutný čas. - Zábor Sudet - hájů.
|
| Vážný2 |
|
(15.3.2024 11:00:04)
Dost příběhů, co mi babička vyprávěla vedle pohádek, se týkalo jejich útěku z Berlína. Moje babička s dědou byli čs. státní příslušníci, ale žili v Berlíně od narození, jejich rodiče tam odešli za prací za císařství. Bydleli v "českém" Neukölnu - tam byli Češi už od Bílé hory. Babičkha do khonce životha měla trochu přídech na t -th a někdy na kh a nemuměla moc českou gramatiku.
Někdy po nástupu Hitlera se vzali a děda tehdy kvůli ceně svatby naštvaně vystoupil z katolické církve. Taky neudělal mistrovské zkoušky na krejčího, protože všechno udělal, ale nevěděl narozeniny Hitlera.
Přemlouvali je, hlavně babičku jak v Berlíně, tak potom v Praze, aby se přidala k Němcům. Byla výrazně árijský typ, blonďatá, sportovní.  Doma byly fotky jak babička vítá čs. olympijské družstvo v sokolském kroji na olympiádě 1936 v Berlíně. (Bohužel, nevlastní mámin manžel střelil vše, co nebylo přibité.)
Děda měl vzdáleně židovské předky, jeho maminka se naštěstí krátce před WW2 znovu provdala a jako míšenka s nežidovským manželem - pradědou unikla Terezínu. Nevím, možná praděda už před válkou něco zfalšoval, aby v Čechám byla zapsána na matrice jako katolička.
Nevlastní praděda byl podnikatel, měl krejčovský salón v Praze a zastoupení i v Berlíně a jinde. Vnímal politické změny v Německu. Babička (jeho nevl. snacha) občas pro něj na sobě pašovala nějaké zboží mezi Prahou a Berlínem, aby se nemuselo platit clo. Třeba v létě vezla kolem krku lišku, a tvářila se že má záškrt. Praděda dobře vnímal, co se děje. A předpověděl správně i Mnichov a okupaci.
Dědova maminka a tatínek se v Berlíně totiž brzy po WW1 rozvedli, vlastní praděda byl závislý na karbanu. Babičce zůstaly na krku 2 synové a velký byt, který pronajímala Rusům, někteří byli zřetelně špióni. A když byli kluci velcí, vzala si nevlastního pradědu v Praze s nímž už déle žila.
V Berlíně děda z babičkou měli textilní galanterii a konfekci. Ale moc jim to prý nešlo. Takže když začalo v rámci nepřátelství v roce 1938 přituhovat, tak vše nechali na starost babičiným rodičům a ujeli do Prahy. A babička vždycky říkala, že ujeli před Hitlerem a ten přijel za rok za nimi. Prababička a praděda v Berlíně ve své firmě zůstali do rozbití Berlína Rusy. Byli ale pod zvláštním dohledem. Tnhle praděda byl chvíli kolem Mnichova uvězněn, protože byl předsedou nějakých č. národních spolků a oba byli činovníci Sokola Berlín. (Tam sportoval nějaký čas i nevlastní praděda a byl slušný atlet.)
V Praze dědu jako dobrého krejčího zaměstnal praděda a babičku jako účetní. V polovině války však přišli na spolupráci pradědy se sokolským odbojem a dostal 10? let v koncentráku. Babička potom zašla na Gestapo a plynulou berlínštinou se ptala kam ho poslali. Položila na stůl úplatek, a gestapák odešel a nechal otevřený spis na stole. Takže mu rychle začali posílat pomoc. Praděda skončil ve Flossenbürku, kousek od hranic, naštěstí v krejčovské dílně. A tam korupce pokračovala. Dozorci kradli ze zabaveného oblečení a potřebovali ho upravovat za chleba, česnek, droždí, dříví do kamen atd. Děda tak koncentrák přežil, ale měl 40 kg, když se vrátil po pochodu smrti. Když na ně nalétavali US letadla, tak se stráže rozprchli a Češi se o něj už postali. Byl ovšem naprosto znechucen jednáním Čechů se zadrženými Němci v pražských ulicích těsně po květnové revoluci.
Dědu jako krejčího říšský správce ve firmě nechal, ale babičku, která viděla do ekonomiky firmy, jako snachu zrádce říše vyhodil. Děda s babičkou se tehdy pokusili o první dítě, ale to zemřelo při porodu. Babička se tak stala bezdětnou manželkou doma a na tu se vztahovala pracovní povinnost. Hrozilo ji nasazení do Říše na práci. Babičce ale známý od policie doporučil, že hledají spojovatelku a písařku do pražského velitelství protivzdušné ochranné polizice (Luftschutzpolizei). Babička psala na stroji a telefonovala v obou jazycích, takž ji přijali a ani ne za rok byla vedoucí telefonistkou. Je legrace, že zde ji někdo doporučil a zatajili, že praděda je v koncentráku. Sídlili v krytu v Bartolomějské ulici pod policejní budovou.
No a 5. května 1945 tam přišel chlap v čs. generálské uniformě a oznámil jim, že v krytu zřizuje velitelství Bartoš (gen. Kultvašr) obrany čs. sil v Praze a že veškeré č. osazenstvo přechází do jeho působnosti. Babička prakticky celé povstání nevytáhla nohy z krytu. Nafasovala parabelu a náboje a asi 2. nebo 3. den jim tam přivedli zajatého mladého fešného kpt. Toussainta, syna velitele Wehrmachtu v Praze, který se v některém lazaretu léčil v Praze. A musely o něj pečovat a hlídat ho. Byl pak předán otci po podepsání Protokolu o kapitulaci německých sil v Praze a jejich odchodu do amerického zajetí.
V nějaké archivní knížce o tomto velitelství jsem našel jednak její jméno a pak také lístky s jejím typickým písmem - kombinace švabachu a latinky. Babička se tak stala příslušníkem čs. armády na pár týdnů. Dostala dva metály a čestného svobodníka. A po roce 1950 se pak s tím vůbec nemohla chlubit, protože Kutlavašr skončil na doživotí ve vězení, kde ho schválně zavřeli s Toussaintem, jeho odpůrcem, válečným zločincem.
Babička trnula o dědu, když byla bombardována Praha v únoru 1945, protože viděla, jak linka bomb šla přes Vinohrady, kde bydleli a zastavila se nedaleko od nás. Děda zase trnul o babičku za povstání.
|
| Stará husa |
|
(15.3.2024 14:00:09)
Vážný, taky znám od našich spoustu historek z protektorátu. I z roku 1938, kdy naší prchali z Českého Těšína , když to tam zabrali Poláci. Naši byli ročníky 1923 a 1928, takže už byli dospělí nebo téměř dospělí. Hodně mi o tom jako dítěti vyprávěli. Už jako pětiletá , když jsem slyšela sirény, panikařila jsem, že je nálet, jak jsem to měla od našich zažité.
|
|
|
|
| Koníček mořský |
|
(15.3.2024 10:44:53)
Ten první díl opakují na ČT 2 v neděli v 15,45. Tak třeba k nedělní kávičce.
A můžeme se prý těšit i na další léta. Chystají se padesátá léta. A pak další, další. Dokumentarista a režisér je šikovný a pracovitý kluk. Co ten toho sesbíral.
Mně se líbí, že jsou tam záběry ze života pravých živých lidí. Říkám si, jakpak se asi v tom svém životě měli. Jak to s nimi bylo dál...
No mrkněte se sami.
|
| Monika |
|
(15.3.2024 13:17:08)
Taky mám raději "historii všedního dne" než ty základní politické dějiny (i když samozřejmě je potřeba je znát). Na ten první díl jsem koukla teď (v úterý večer obvykle nebývám doma), je to samozřejmě dost depresivní. Byl tam dokonce asi vteřinový záznam z mého rodného maloměsta 
|
|
|
|
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Česká píseňSvitavy 
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Den koní na Edenu
Česká píseň
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)