Diskuze : Hlavní : Mezi námi ženami

" když miluju bezúdržbový byt, kterej mi sežere minimum času. "

Přesně, jsi můj člověk.

Evelyn,
tohle je asi i věkem. Dost lidem od určitého věku hlasitá hudba začíná vadit a tanec už je moc nebere a vyhledávají spíš ticho a klid. Mám to tak taky a dost lidí mi to potvrdilo. V mládí to má tak málokdo, i když ani ne všichni mladí rádi tančí, hudba jim obvykle nevadí.
Na zahradě ale taky žádnou euforii nazažívám, je to spíš zvyk a trochu nutnost.

Ne, kde kdo mi sugeruje, že musím v paneláku bez zahrádky nějak trpět, já si zase myslím, že trpí oni, bez hudby, práci na zahrádce nesnáším. Že si neumím představit, že má někdo stejnou euforii při hrabání záhonů, jako já při tancování a zpívání, ale respektuju to. Přinejmenším je to praktičtější, než někde poskakovat.

jako co jim za to slíbím nebo co po nich chci?

Naposled jsem ukecávala asi rok ségru na zumbu, byla jednou a od tý doby je možná ještě větší závislák než já, tak to se povedlo, já se ráda podělím o pozitivní zážitky.

A někdo jde jednou, když o tom tak básním a zjistí, že ho to nebaví, což nechápu, ale respektuju.

Ale jo, tak v mým okolí si hodně lidí myslí, jak musím v tom paneláku trpět a na jaře mi někdy nosí aspoň truhlíky se sazenicema na balkón, tak si je tam dám, i když miluju bezúdržbový byt, kterej mi sežere minimum času.

Já zas nechápu, že někdo může žít bez tancování a zpívání, protože já jsem z toho v euforii, tak bych to ráda dopřála všem, i násilím , občas někoho ukecám, ale každej má euforii z něčeho jinýho. I když třeba na tý zahrádce si to já osobně neumím představit.

Jsme ve věku, kdy už se snad nekritizujeme, ale jinak je toho v ženských kolektivech dost, co jsem si užila před rokem 1989 se soužitím bez svatby, radši ani nevzpomínat, byla jsem průkopník.