Otázka
Odpověď
Re: Strach z bouřky a hluku
8.5.2000 Silvie Nedvědová
Dobrý den,
prosím, přečtěte si odpověď na dotaz paní Andrey,“Přecitlivělost dcery“, z 3.2. 2000, včetně dopisu, kterým na odpověď reagovala. Najdete tam řadu věcí, týkajících se úzkostných reakcí u dětí. Tady jsou další náměty, snad se Vám něco z toho bude hodit.
Úzkosti a strachy z bouřky, pavouků, tmavých místností…bývají v dětském věku docela časté. Bouřka je navíc dost dramatický jev, šero, dusno, ovzduší je jakoby „nabité“, a pak blesky a hromy…. Citlivější nebo zdravotně oslabení lidé mohou mít i objektivní potíže.
Pokud jde o chlapce, rodiče se někdy obávají, aby z chlapce, až bude velký, „nebyl bábovka“, a snaží se dítě „otužovat“ třeba posměchem, zlehčováním problému, poukazováním na „mužskou identitu“. Tyto snahy často vedou k tomu, že se dítě za svůj strach začne stydět, považovat ho za něco nenormálního, za něco, co je lépe tajit, a s čím tedy musí zůstat samo. Dítě může začít dělat, že se nebojí, aby se mu ostatní nesmáli nebo neupozorňovali na jeho „slabost“. Z psychologického hlediska je dokonce krajní neúzkostnost závažnou odchylkou.
Určitá míra strachu je naprosto přirozená, a pokud se svým strachem v dospělosti umíme zdravě zacházet, víme, že se můžeme spolehnout, že nás většinou upozorňuje na nějaké skutečně existující ohrožení nebo, že se stáváme zvýšeně úzkostnými ve chvíli, kdy jsme přetažení, zdravotně oslabeni, takže jde o důležitou informaci našeho organismu pro nás samotné.
Chceme-li, aby v dospělosti umělo se strachem dítě dobře zacházet, rozhodně není vhodné „vychovávat“ pomocí strašení, ať nereálnými bytostmi a věcmi, nebo věcmi, z kterých má dítě přirozenou úzkost, a ta je druhotně vychovateli využita nebo spíš zneužita, aby dosáhli svého.
Nevím zda, a jak, jste zkoušeli s chlapcem o jeho pocitech hovořit. Dítě samo se vyjádřilo tak, že má hrůzu z bouřky, nebo to je Váš název pro jeho chování?
Asi bych zkusila říci, když si zacpává uši: "Tobě je to asi nepříjemné?“ nebo „Tobě je ten rámus nepříjemný, viď.“ Nepoužívala bych slovo strach, hrůza. A počkala bych, co dál, třeba jen kývne, ale někdy stačí, že dítě vidí, že někdo jeho nepříjemné pocity chápe, aby se úzkost trochu snížila, uvidíte příště, někdy je třeba tenhle postup, vyjádření porozumění, opakovat mnohokrát. Někdy dítě zaujme, když mu někdo, koho má rád, poví něco jako:“No, já, když je mi něco takhle nepříjemné, tak s tím nebo proti tomu většinou dělám tohle…“ Možná, zvláště pokud by bylo dítě technicky zaměřené, by mohlo pomoci podrobné vysvětlení, co to vlastně bouřka je, včetně prohlížení obrázků v nějaké dětské encyklopedii. Jak vzniká blesk, jak hrom, jak se zvuk zpožďuje, a jak můžeme podle délky prodlevy mezi bleskem a zvukem hromu zjistit, jak je bouřka daleko.
Řadě lidí je ale opravdu silný hluk až fyzicky nepříjemný. Někdy jsou děti na hluk citlivé i v důsledku prodělaného zánětu středního ucha nebo jiných potíží. Uši nebo oblast kolem uší může zůstat citlivá dlouhou dobu. Zvýšená úzkost se může objevovat i jako doprovod některých zdravotních obtíží, nejsem ale lékařka, takže pokud by se Vám zdálo, že by na tom mohlo něco být, obraťte se na dětského lékaře.
Možná, že ale někoho viděl na hluk úzkostně reagovat nebo má hluk spojený s nějakou nepříjemnou událostí, někdo na někoho křičel, křičí opakovaně, nemusí to být doma, viděl nějaký pořad o katastrofách v TV…?
V případě, že by se Vám zdály úzkosti hodně silné, nepřiměřené, lze se obrátit buď na pedagogicko psychologickou poradnu nebo na dětského psychologa, kam by Vás mohl nasměrovat dětský lékař. Dobré účinky má psychoterapie, buď zaměřená na snížení konkrétní úzkosti nebo i ne specificky zaměřená, ale spíš celkově podporující a rozvíjející. Dítěti mohou být předepsány i léky snižující úzkost.
Hodně štěstí a trpělivosti
Silvie Nedvědová
prosím, přečtěte si odpověď na dotaz paní Andrey,“Přecitlivělost dcery“, z 3.2. 2000, včetně dopisu, kterým na odpověď reagovala. Najdete tam řadu věcí, týkajících se úzkostných reakcí u dětí. Tady jsou další náměty, snad se Vám něco z toho bude hodit.
Úzkosti a strachy z bouřky, pavouků, tmavých místností…bývají v dětském věku docela časté. Bouřka je navíc dost dramatický jev, šero, dusno, ovzduší je jakoby „nabité“, a pak blesky a hromy…. Citlivější nebo zdravotně oslabení lidé mohou mít i objektivní potíže.
Pokud jde o chlapce, rodiče se někdy obávají, aby z chlapce, až bude velký, „nebyl bábovka“, a snaží se dítě „otužovat“ třeba posměchem, zlehčováním problému, poukazováním na „mužskou identitu“. Tyto snahy často vedou k tomu, že se dítě za svůj strach začne stydět, považovat ho za něco nenormálního, za něco, co je lépe tajit, a s čím tedy musí zůstat samo. Dítě může začít dělat, že se nebojí, aby se mu ostatní nesmáli nebo neupozorňovali na jeho „slabost“. Z psychologického hlediska je dokonce krajní neúzkostnost závažnou odchylkou.
Určitá míra strachu je naprosto přirozená, a pokud se svým strachem v dospělosti umíme zdravě zacházet, víme, že se můžeme spolehnout, že nás většinou upozorňuje na nějaké skutečně existující ohrožení nebo, že se stáváme zvýšeně úzkostnými ve chvíli, kdy jsme přetažení, zdravotně oslabeni, takže jde o důležitou informaci našeho organismu pro nás samotné.
Chceme-li, aby v dospělosti umělo se strachem dítě dobře zacházet, rozhodně není vhodné „vychovávat“ pomocí strašení, ať nereálnými bytostmi a věcmi, nebo věcmi, z kterých má dítě přirozenou úzkost, a ta je druhotně vychovateli využita nebo spíš zneužita, aby dosáhli svého.
Nevím zda, a jak, jste zkoušeli s chlapcem o jeho pocitech hovořit. Dítě samo se vyjádřilo tak, že má hrůzu z bouřky, nebo to je Váš název pro jeho chování?
Asi bych zkusila říci, když si zacpává uši: "Tobě je to asi nepříjemné?“ nebo „Tobě je ten rámus nepříjemný, viď.“ Nepoužívala bych slovo strach, hrůza. A počkala bych, co dál, třeba jen kývne, ale někdy stačí, že dítě vidí, že někdo jeho nepříjemné pocity chápe, aby se úzkost trochu snížila, uvidíte příště, někdy je třeba tenhle postup, vyjádření porozumění, opakovat mnohokrát. Někdy dítě zaujme, když mu někdo, koho má rád, poví něco jako:“No, já, když je mi něco takhle nepříjemné, tak s tím nebo proti tomu většinou dělám tohle…“ Možná, zvláště pokud by bylo dítě technicky zaměřené, by mohlo pomoci podrobné vysvětlení, co to vlastně bouřka je, včetně prohlížení obrázků v nějaké dětské encyklopedii. Jak vzniká blesk, jak hrom, jak se zvuk zpožďuje, a jak můžeme podle délky prodlevy mezi bleskem a zvukem hromu zjistit, jak je bouřka daleko.
Řadě lidí je ale opravdu silný hluk až fyzicky nepříjemný. Někdy jsou děti na hluk citlivé i v důsledku prodělaného zánětu středního ucha nebo jiných potíží. Uši nebo oblast kolem uší může zůstat citlivá dlouhou dobu. Zvýšená úzkost se může objevovat i jako doprovod některých zdravotních obtíží, nejsem ale lékařka, takže pokud by se Vám zdálo, že by na tom mohlo něco být, obraťte se na dětského lékaře.
Možná, že ale někoho viděl na hluk úzkostně reagovat nebo má hluk spojený s nějakou nepříjemnou událostí, někdo na někoho křičel, křičí opakovaně, nemusí to být doma, viděl nějaký pořad o katastrofách v TV…?
V případě, že by se Vám zdály úzkosti hodně silné, nepřiměřené, lze se obrátit buď na pedagogicko psychologickou poradnu nebo na dětského psychologa, kam by Vás mohl nasměrovat dětský lékař. Dobré účinky má psychoterapie, buď zaměřená na snížení konkrétní úzkosti nebo i ne specificky zaměřená, ale spíš celkově podporující a rozvíjející. Dítěti mohou být předepsány i léky snižující úzkost.
Hodně štěstí a trpělivosti
Silvie Nedvědová
V její náručí
