Otázka
Odpověď
Re: Dítě po vážné nemoci ve škole
17.5.2002 19:41:42 Silvie Nedvědová
Dobrý den, Radano,
asi to, jak paní učitelky přistoupily k celé situaci, vnímáte jako necitlivé, nespravedlivé? Když čtu Váš dopis, zdá se mi to velmi pochopitelné.
Pokusím se shrnout věci, které mě napadly, z různých stran. Berte to prosím jako náměty pro Vaše další přemýšlení, ne jako nějaké striktní rady.
Předně, ať je vyjádření poradny a názor paní učitelky jakýkoli, konečné rozhodnutí je vždy na Vás, na rodičích. Pokud si budete přát, aby Filip postoupil do dalšího ročníku se svou třídou, a vysvědčení bude takové, že to bude na postup do dalšího ročníku stačit, tak by měl mít právo do dalšího ročníku se svou třídou postoupit. Můžete to koneckonců konzultovat i s ředitelem.
Je-li prognóza taková, že by se Filípek mohl, co se týká tempa práce dostat během dalšího roku do lepší kondice, možná, že byste se mohli dohodnout, že je možné ještě „zkusit“ další ročník, než padne rozhodnutí.
Důležité by ale také mohlo být ne to, jaké má známky, ale to, zda má učivo natolik osvojené, aby na něm mohl dále stavět. Pokud všemu dobře rozumí,a jen potřebuje víc času, mohl by další ročník zvládnout.
Pokud by ale byly mezery ve vědomostech, mohlo by to být problematické. To by Vám ale měla být schopna rozumně sdělit paní učitelka, případně by to mělo vyplynout z vyšetření v poradně a měli byste na to dostat odpověď, pokud byste se rozhodli, že se o to budete konkrétně zajímat.
Píšete, že má Filip hodně zájmových aktivit. Jak dlouho se učí, kdy a kolik má času „jen pro sebe“? Pokud by to setrvání v ročníku mělo být podmíněno dlouhým učením, „dřinou“, nervozitou z horších známek…, myslím, že by to nebylo dlouhodobě optimální, ani z hlediska psychického, ani z hlediska zdravotního obecně.
Znám i případy, kdy děti opakovaly ročník, např. kvůli žloutence, ze zdravotních důvodů. To je něco úplně jiného než propadnutí. A vše dopadlo dobře, dokonce došlo ke zlepšení prospěchu oproti původnímu stavu, adaptace v nové třídě proběhla bez potíží a s bývalými spolužáky bylo možné se setkávat mimo školu.
Alternativu zkusit to ještě v původní třídě by mohlo podpořit ještě to, kdyby Filip měl pro školu, ne vyjádření poradny, ale lékařské vyjádření, o tom, jak by se k němu mělo přistupovat. Zda je třeba mu zátěž nějak dávkovat, a jak, zda je vhodné, aby dělal věci pod časovým tlakem… Myslím, že u Filipa důvody k individuálnímu přístupu jsou, ale je možná potřeba, aby to bylo někde napsané a orazítkované . Toto vyjádření, poskytnuté škole by ale myslím bylo užitečné, ať se rozhodnete jakkoli.
Řeči typu „co by tomu řekly ostatní děti“, „jak by k tomu přišly ostatní děti“, to je opravdu častá argumentace…
Domnívám se ale, že pro všechny děti by bylo velmi poučné, inspirativní, přínosné… kdyby viděly, že mohou být i ve škole vnímány jako jednotlivé osobnosti, že by viděly, zažily, že někdo někomu druhému pomáhá, podporuje ho, přemýšlí, jak to udělat, aby se mohl po nemoci znovu a postupně zapojit do vyučování, že chápe, že to třeba bude chtít nějaký čas… Že někdo se natolik zajímá o někoho jiného, že tomu věnuje nějaký čas, úsilí… Nějak myslím, že by děti pochopily, že někdy může být více spravedlivé udělat výjimku, než měřit všem stejným metrem. Pokud paní učitelka neví, jak by to ostatním dětem vysvětlila, případně se obává, že „každý by pak chtěl nějaké úlevy“, možná byste to mohla zkusit Vy? Nevím, zda to zkusit vysvětlit dětem, a jestli by to nebylo třeba pro Filipa nebo pro Vás nepříjemné, nebo zda o tom promluvit na třídní schůzce, kde budou ostatní rodiče…
Zdá se mi, že se domníváte, že pro Filípka by bylo nejlepší, kdyby mohl dál postupovat se svými spolužáky a snažila jste se o to bojovat. V závěru ale píšete, že se s původní třídou bude muset už jistě rozloučit?
Možná už jste se s tou změnou v podstatě smířila, a spíš hledáte, jak nejlépe?
Zdá se, že jste teď na poradnu rozzlobená, ale, jestli máte pochybnosti o paní učitelce, ke které by měl Filip přejít, a máte k nim svůj důvod, myslím, že se na ně můžete obrátit. Měli by znát situaci ve školách ve svém obvodu, a měli by být schopni Vám nějakou přijatelnou školu, třídu… doporučit. Bohužel, nikdo Vám nemůže zaručit stoprocentní výsledek, ani to, že paní učitelka, která bude mít „skvělá doporučení“ bude nakonec opravdu „ta pravá“. Pomoci při rozhodování může, když se s paní učitelkou předem setkáte, případně se můžete zúčastnit výuky.
Jak celou situaci vidí Filip, mluvili jste o tom?
Domnívám se, že by mohlo být užitečné oddělit ty dvě věci.
To, že Filip možná půjde do jiné třídy…
A to, že Vy, jeho máma, se trápíte. Zvládla jste minulý rok celou tu situaci, kterou popisujete v dopise, ale ony se hrnou další a další věci, řada z nich takových, že není divu, že je z hlediska Vašich zkušeností vnímáte jako nespravedlivé, zbytečné, možná jako házení klacků pod nohy… Pokud byste měla pocit, že by mohlo pomoci osobně si o tom pohovořit s někým nezaujatým, můžete zkusit kontaktovat RIAPS linku důvěry, tel. 02 6970697, ať kvůli ústnímu rozebrání situace, nebo kvůli tomu, že mohou poskytnout další kontakty, případně mi napište na mail, bývá uveden v záhlaví každé odpovědi.
Někdy se osvědčuje, zamyslet se nad tím, co se člověku v minulých obtížných situacích osvědčilo, co pomáhalo, ať už to byl třeba nějaký způsob komunikace s lidmi nebo nějaká relaxace, oblíbená činnost, promýšlení věcí při chůzi, spolupráce s blízkými lidmi… a zkusit, zda by to nebo něco z toho nešlo aplikovat, použít při řešení současné situace.
Možná byste našla inspiraci i v některé starší odpovědi, napadá mně třeba odpověď na otázku s názvem Dětská práva nebo ještě zkuste archiv. Jsou tam příspěvky z různých poraden i z diskusních skupin..
Hodně úspěchů
Mgr. Silvie Nedvědová
asi to, jak paní učitelky přistoupily k celé situaci, vnímáte jako necitlivé, nespravedlivé? Když čtu Váš dopis, zdá se mi to velmi pochopitelné.
Pokusím se shrnout věci, které mě napadly, z různých stran. Berte to prosím jako náměty pro Vaše další přemýšlení, ne jako nějaké striktní rady.
Předně, ať je vyjádření poradny a názor paní učitelky jakýkoli, konečné rozhodnutí je vždy na Vás, na rodičích. Pokud si budete přát, aby Filip postoupil do dalšího ročníku se svou třídou, a vysvědčení bude takové, že to bude na postup do dalšího ročníku stačit, tak by měl mít právo do dalšího ročníku se svou třídou postoupit. Můžete to koneckonců konzultovat i s ředitelem.
Je-li prognóza taková, že by se Filípek mohl, co se týká tempa práce dostat během dalšího roku do lepší kondice, možná, že byste se mohli dohodnout, že je možné ještě „zkusit“ další ročník, než padne rozhodnutí.
Důležité by ale také mohlo být ne to, jaké má známky, ale to, zda má učivo natolik osvojené, aby na něm mohl dále stavět. Pokud všemu dobře rozumí,a jen potřebuje víc času, mohl by další ročník zvládnout.
Pokud by ale byly mezery ve vědomostech, mohlo by to být problematické. To by Vám ale měla být schopna rozumně sdělit paní učitelka, případně by to mělo vyplynout z vyšetření v poradně a měli byste na to dostat odpověď, pokud byste se rozhodli, že se o to budete konkrétně zajímat.
Píšete, že má Filip hodně zájmových aktivit. Jak dlouho se učí, kdy a kolik má času „jen pro sebe“? Pokud by to setrvání v ročníku mělo být podmíněno dlouhým učením, „dřinou“, nervozitou z horších známek…, myslím, že by to nebylo dlouhodobě optimální, ani z hlediska psychického, ani z hlediska zdravotního obecně.
Znám i případy, kdy děti opakovaly ročník, např. kvůli žloutence, ze zdravotních důvodů. To je něco úplně jiného než propadnutí. A vše dopadlo dobře, dokonce došlo ke zlepšení prospěchu oproti původnímu stavu, adaptace v nové třídě proběhla bez potíží a s bývalými spolužáky bylo možné se setkávat mimo školu.
Alternativu zkusit to ještě v původní třídě by mohlo podpořit ještě to, kdyby Filip měl pro školu, ne vyjádření poradny, ale lékařské vyjádření, o tom, jak by se k němu mělo přistupovat. Zda je třeba mu zátěž nějak dávkovat, a jak, zda je vhodné, aby dělal věci pod časovým tlakem… Myslím, že u Filipa důvody k individuálnímu přístupu jsou, ale je možná potřeba, aby to bylo někde napsané a orazítkované . Toto vyjádření, poskytnuté škole by ale myslím bylo užitečné, ať se rozhodnete jakkoli.
Řeči typu „co by tomu řekly ostatní děti“, „jak by k tomu přišly ostatní děti“, to je opravdu častá argumentace…
Domnívám se ale, že pro všechny děti by bylo velmi poučné, inspirativní, přínosné… kdyby viděly, že mohou být i ve škole vnímány jako jednotlivé osobnosti, že by viděly, zažily, že někdo někomu druhému pomáhá, podporuje ho, přemýšlí, jak to udělat, aby se mohl po nemoci znovu a postupně zapojit do vyučování, že chápe, že to třeba bude chtít nějaký čas… Že někdo se natolik zajímá o někoho jiného, že tomu věnuje nějaký čas, úsilí… Nějak myslím, že by děti pochopily, že někdy může být více spravedlivé udělat výjimku, než měřit všem stejným metrem. Pokud paní učitelka neví, jak by to ostatním dětem vysvětlila, případně se obává, že „každý by pak chtěl nějaké úlevy“, možná byste to mohla zkusit Vy? Nevím, zda to zkusit vysvětlit dětem, a jestli by to nebylo třeba pro Filipa nebo pro Vás nepříjemné, nebo zda o tom promluvit na třídní schůzce, kde budou ostatní rodiče…
Zdá se mi, že se domníváte, že pro Filípka by bylo nejlepší, kdyby mohl dál postupovat se svými spolužáky a snažila jste se o to bojovat. V závěru ale píšete, že se s původní třídou bude muset už jistě rozloučit?
Možná už jste se s tou změnou v podstatě smířila, a spíš hledáte, jak nejlépe?
Zdá se, že jste teď na poradnu rozzlobená, ale, jestli máte pochybnosti o paní učitelce, ke které by měl Filip přejít, a máte k nim svůj důvod, myslím, že se na ně můžete obrátit. Měli by znát situaci ve školách ve svém obvodu, a měli by být schopni Vám nějakou přijatelnou školu, třídu… doporučit. Bohužel, nikdo Vám nemůže zaručit stoprocentní výsledek, ani to, že paní učitelka, která bude mít „skvělá doporučení“ bude nakonec opravdu „ta pravá“. Pomoci při rozhodování může, když se s paní učitelkou předem setkáte, případně se můžete zúčastnit výuky.
Jak celou situaci vidí Filip, mluvili jste o tom?
Domnívám se, že by mohlo být užitečné oddělit ty dvě věci.
To, že Filip možná půjde do jiné třídy…
A to, že Vy, jeho máma, se trápíte. Zvládla jste minulý rok celou tu situaci, kterou popisujete v dopise, ale ony se hrnou další a další věci, řada z nich takových, že není divu, že je z hlediska Vašich zkušeností vnímáte jako nespravedlivé, zbytečné, možná jako házení klacků pod nohy… Pokud byste měla pocit, že by mohlo pomoci osobně si o tom pohovořit s někým nezaujatým, můžete zkusit kontaktovat RIAPS linku důvěry, tel. 02 6970697, ať kvůli ústnímu rozebrání situace, nebo kvůli tomu, že mohou poskytnout další kontakty, případně mi napište na mail, bývá uveden v záhlaví každé odpovědi.
Někdy se osvědčuje, zamyslet se nad tím, co se člověku v minulých obtížných situacích osvědčilo, co pomáhalo, ať už to byl třeba nějaký způsob komunikace s lidmi nebo nějaká relaxace, oblíbená činnost, promýšlení věcí při chůzi, spolupráce s blízkými lidmi… a zkusit, zda by to nebo něco z toho nešlo aplikovat, použít při řešení současné situace.
Možná byste našla inspiraci i v některé starší odpovědi, napadá mně třeba odpověď na otázku s názvem Dětská práva nebo ještě zkuste archiv. Jsou tam příspěvky z různých poraden i z diskusních skupin..
Hodně úspěchů
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
