Neuroleptika, antidepresiva v těhotenství

Vážená paní doktorko,
na začátku 19. týdne jsem se dozvěděla, že podle AFP testu je u mého miminka riziko 1:170, že bude postiženo Downovým syndromem, přestože všechna měření na UZV vycházela pozitivně a nikde nebyl ani náznak možných problémů. Na genetice mi nabízí amniocentézu, ale rozhodla jsem se ji nepodstoupit kvůli možnému riziku potratu. Kromě toho bych si dítě nechala za jakýchkoli okolností, i když v případě, že by bylo skutečně postižené, nemohla bych se o něj s největší pravděpodobností starat.
Od chvíle, kdy jsem se tuto zprávu dozvěděla, nejsem schopna myslet na nic jiného, neustále brečím, nejsem schopna pracovat, dokonce ani pořádně jíst; mám diagnostikovánu paranoidní schizofrenii a podobné situace prostě nezvládám. Šest let jsem vydržela bez léků a bez návštěv u psychiatra, ale teď už opravdu nevím, co dělat. Nemohu přece celých 5 měsíců do porodu probrečet a psychicky protrpět, tím bych svému miminku hrozně ublížila. Jakmile vidím na ulici kočárek s dítětem, začnu brečet. Neustále si kladu otázky jako proč zrovna já, když - dejme tomu - narkomanka Pergnerová během těhotenství brala heroin a dítě má zdravé. Dva dny po pozitivních TT jsem přestala kouřit, od té doby jsem nevypila ani malé pivo, nesnědla ani jeden prášek, dokonce jsem vysadila i své léky na alergii, které mám v sezóně brát až 4x denně. Neudělala jsem nic, čím bych miminku mohla ublížit. Všechna vyšetření jsem měla vždy v pořádku. UZV ve 13. i 17. týdnu vyšel dobře, miminko nemělo zjevné morfologické vady. Nechápu, proč se mi stalo to, co se stalo. Neumím se s tím vyrovnat. První noc po té zprávě jsem chtěla nad ránem odjet do Centra krizové intervence v Bohnicích, aby mi píchli něco na uklidnění, ale můj partner měl strach, aby si mne tam v takovém stavu nechtěli nechat.
Prosím Vás o radu. Jaké léky mohu v současné situaci brát? Obávám se, že to bez nich nezvládnu...