Otázka
Odpověď
Re:Neposlouchá, neumí si sám hrát
22.6.2000 Silvie Nedvědová
Dobrý den Radko,
Co se týká hyperaktivity, najdete náměty v řadě dalších odpovědí.
I hyperaktivní děti najdou někdy osobu, v jejíž přítomnosti se „srovnají“, zklidní. Často to je osoba, která dokáže nebo může být s dítětem “tady a teď“, respektovat nebo vycítit jeho aktuální vývojové potřeby, a dítě „nějak“ cítí, že ho bere „takové jaké je“. Nebo někdo, kdo sám působí klidným dojmem nebo má nějaký zájem, který dítě okouzlí nebo nějaký zájem společný se zájmem dítěte. Nebo prostě dost času.
Ale čím by to mohlo být konkrétně u Vás, to si na základě Vašeho dopisu netroufám odhadnout.
Vy teď pečujete o miminko, a Váš syn si možná jako „svého“ člověka našel tatínka. Myslím, že je dobře, že má nějaký „mužský vzor“ k dispozici. A že Vám se tak může trochu ulevit v tom náročném programu, jakým péče o dvě děti tohoto věku je.
Možná by Vám byly blízké i některé náměty z odpovědi Markovi, z 22.5., který psal, že jeho dvacetiměsíční syn je na něm až závislý.
Tu agresivitu vůči mladším dětem bych možná trochu přisoudila tomu, že může mít nejednoznačný vztah k malému sourozenci a změnám v rodině a svém postavení v ní, které s příchodem miminka nastaly. Pravděpodobně ne zcela vědomě si to napětí nebo nejasno „odreagovává“ tímto způsobem, přesune ho na někoho mimo rodinu. Asi bych mu řekla zcela jasně a důrazně, že se mi nelíbí, že bije děti, a odvedla bych ho někam, kde menší děti nebudou nebo do společnosti dětí, s kterými si většinou rozumí.
Děti potřebují společnost druhých dětí ke vzájemné hře až o něco později. Nejdříve jsou skutečně společné hry schopny až ve třech letech, ale spíš ještě později. Závisí to i na jejich schopnosti se s druhými dětmi domluvit, a na schopnosti druhých dětí na snahu o domluvu přijatelně reagovat.
Navíc, u dvou a půlletého dítěte je možné, že se objevuje takzvané „období vzdoru“, které souvisí s uvědomováním si vlastního „já“. O tomto tématu je odpověď na dotaz nazvaný „tvrdohlavý syn“ ze 7.dubna.
Pokud by Vám žádný z nabízených námětů neseděl, zkuste ještě napsat, můžeme hledat dál.
Mějte se hezky
Mgr. Silvie Nedvědová
Co se týká hyperaktivity, najdete náměty v řadě dalších odpovědí.
I hyperaktivní děti najdou někdy osobu, v jejíž přítomnosti se „srovnají“, zklidní. Často to je osoba, která dokáže nebo může být s dítětem “tady a teď“, respektovat nebo vycítit jeho aktuální vývojové potřeby, a dítě „nějak“ cítí, že ho bere „takové jaké je“. Nebo někdo, kdo sám působí klidným dojmem nebo má nějaký zájem, který dítě okouzlí nebo nějaký zájem společný se zájmem dítěte. Nebo prostě dost času.
Ale čím by to mohlo být konkrétně u Vás, to si na základě Vašeho dopisu netroufám odhadnout.
Vy teď pečujete o miminko, a Váš syn si možná jako „svého“ člověka našel tatínka. Myslím, že je dobře, že má nějaký „mužský vzor“ k dispozici. A že Vám se tak může trochu ulevit v tom náročném programu, jakým péče o dvě děti tohoto věku je.
Možná by Vám byly blízké i některé náměty z odpovědi Markovi, z 22.5., který psal, že jeho dvacetiměsíční syn je na něm až závislý.
Tu agresivitu vůči mladším dětem bych možná trochu přisoudila tomu, že může mít nejednoznačný vztah k malému sourozenci a změnám v rodině a svém postavení v ní, které s příchodem miminka nastaly. Pravděpodobně ne zcela vědomě si to napětí nebo nejasno „odreagovává“ tímto způsobem, přesune ho na někoho mimo rodinu. Asi bych mu řekla zcela jasně a důrazně, že se mi nelíbí, že bije děti, a odvedla bych ho někam, kde menší děti nebudou nebo do společnosti dětí, s kterými si většinou rozumí.
Děti potřebují společnost druhých dětí ke vzájemné hře až o něco později. Nejdříve jsou skutečně společné hry schopny až ve třech letech, ale spíš ještě později. Závisí to i na jejich schopnosti se s druhými dětmi domluvit, a na schopnosti druhých dětí na snahu o domluvu přijatelně reagovat.
Navíc, u dvou a půlletého dítěte je možné, že se objevuje takzvané „období vzdoru“, které souvisí s uvědomováním si vlastního „já“. O tomto tématu je odpověď na dotaz nazvaný „tvrdohlavý syn“ ze 7.dubna.
Pokud by Vám žádný z nabízených námětů neseděl, zkuste ještě napsat, můžeme hledat dál.
Mějte se hezky
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
