Strach

Dobrý den,
ráda bych Vás požádala o radu. Mám dceru ve věku 4 let. Letos na jaře začla chodit do školky jenom na dopoledne. Po 3 týdnech přestala a neřekla do dnešního dne proč tam nechce chodit. Pokud k nám přijde na návštěvu někdo, koho i zná, schová se pod stůl nebo jde do jiné místnosti a čeká. Je chopná tam vydržet i několik hodin bez jídla a pití. Naposledy se to stalo v sobotu na dušičky. Přijela teta a ona odešla do pokoje v horním patře a nešla dolů, čekala až odjedeme na hřbitov. Přitom tetu znám od svého narození, má ji velice ráda. Musela jsem s ní zůstat doma, nešla ani na oběd se slovy : Už jsem vám řekla že nepůjdu. Dopkáže být pěkně tvrdohlavá, klidně stojí venku v dešti. Je pravda, že ji nechám, za chvíli ji to přestane (říkáme jí, že na ní sedá vzteklina). Minulý týden byla s dědou pouštět draka na hřišti, školka byla na procházce cca 200 m. Malá je uviděla a s doslova hysterickým řevem utekla domů, schovala se pod stůl a tam byla skoro 2 hodiny. Nepomohlo nic, ani sliby ani sladkosti. Mám dojem, že se bojí lidí i těch, které zná. Taky míň mluví, dřív mi vyprávěla všechno a teď mi neřekne skoro nic. Nežijeme s otcem, navštěvuje ho každý týden a ještě jednou za 14 dní. Přijede a mlčí. Začne tak po 2 dnech a stejně jenom kousky. Na běžné otázky co dělala babička mi řekne, že neví. Dřív mi vyprávěla o krmení králíků, že byli na řepě apod. Potkáme někoho na ulici a schová se mi za záda. Můj popis asi není nejlepší, snad to pochopíte. Mám o ní starost a nevím, jak bych to vyjádřila.
Dekuji za odpověď.
Alena