Otázka
Odpověď
Re:Těhotenství v 18 letech
19.1.2001 Zuzana Štromerová
Milá Anežko,
fakt je, že jste s miminkem mohla ještě chvilku počkat. Rozhodně ale ne proto, že by bylo nemocné a malé. Spíše proto, že péče o děti a jejich výchova je jednak náročná, jednak změní Váš život a jednak vyžaduje notnou dávku zodpovědnosti.
Nicméně - už se stalo. Myslím, že nejlepší, co byste teď měla udělat je to, že se na svou roli budoucí maminky začnete chystat. Měla byste se snažit dozvědět se o těhotenství a porodu co nejvíce. Nesbírat jen výtky, strašení, hororové příběhy a podobně. Dále by bylo dobré pomalu začít číst i knížky o výchově dětí a o rodičovství. Měla byste se snažit utvrdit se v tom, že jste dostatečně silná a vše zvládnete.
Pro vaši maminku je zřejmě těžké přijmout fakt, že bude babičkou. Ještě se na to necítí a vy jste stále její "malá holčička" a svým způsobem se možná bojí, že tu svou malou holčičku ztratí. Trápení je v tom, že strašením Vám moc nepomůže. Nevím, jaký k sobě navzájem máte vztak, ale pokud je dobrý, snažte se ji požádat, ať Vám místo strašení spíše poradí. Ať Vám vypráví, jak se o Vás starala, když jste byla Vy malá, kdo a co jí nejvíce pomohlo.
Zkuste se na miminko těšit spolu. Hýčkejte ho, povídejte mu už teď, mějte ho rádi. Pokuste se na něj nedívat jako na "něco", co Vám zkřížilo plány, ale jako na dar přírody, o který jiné ženy prosí ve dne v noci.
Možná si budete muset odřeknout některé radosti, které si budou moci Vaše kamarádky užívat z plna hrdla (diskotéky, posezení s partou a podobně), ale to děťátko Vám to vynahradí radostí jinou, mnohem hlubší a trvalejší. Moc záleží na tom, jaký vztah si k němu budete od začátku budovat. Budujte takový vztah, jaký byste chtěla, aby mělo ono k Vám a jaký byste si přála, aby k Vám měla Vaše maminka. A to zcela nezávisle na tom, zda ho má či ne.
Přeji Vám hodně štěstí a lásky
Zuzana Štromerová
fakt je, že jste s miminkem mohla ještě chvilku počkat. Rozhodně ale ne proto, že by bylo nemocné a malé. Spíše proto, že péče o děti a jejich výchova je jednak náročná, jednak změní Váš život a jednak vyžaduje notnou dávku zodpovědnosti.
Nicméně - už se stalo. Myslím, že nejlepší, co byste teď měla udělat je to, že se na svou roli budoucí maminky začnete chystat. Měla byste se snažit dozvědět se o těhotenství a porodu co nejvíce. Nesbírat jen výtky, strašení, hororové příběhy a podobně. Dále by bylo dobré pomalu začít číst i knížky o výchově dětí a o rodičovství. Měla byste se snažit utvrdit se v tom, že jste dostatečně silná a vše zvládnete.
Pro vaši maminku je zřejmě těžké přijmout fakt, že bude babičkou. Ještě se na to necítí a vy jste stále její "malá holčička" a svým způsobem se možná bojí, že tu svou malou holčičku ztratí. Trápení je v tom, že strašením Vám moc nepomůže. Nevím, jaký k sobě navzájem máte vztak, ale pokud je dobrý, snažte se ji požádat, ať Vám místo strašení spíše poradí. Ať Vám vypráví, jak se o Vás starala, když jste byla Vy malá, kdo a co jí nejvíce pomohlo.
Zkuste se na miminko těšit spolu. Hýčkejte ho, povídejte mu už teď, mějte ho rádi. Pokuste se na něj nedívat jako na "něco", co Vám zkřížilo plány, ale jako na dar přírody, o který jiné ženy prosí ve dne v noci.
Možná si budete muset odřeknout některé radosti, které si budou moci Vaše kamarádky užívat z plna hrdla (diskotéky, posezení s partou a podobně), ale to děťátko Vám to vynahradí radostí jinou, mnohem hlubší a trvalejší. Moc záleží na tom, jaký vztah si k němu budete od začátku budovat. Budujte takový vztah, jaký byste chtěla, aby mělo ono k Vám a jaký byste si přála, aby k Vám měla Vaše maminka. A to zcela nezávisle na tom, zda ho má či ne.
Přeji Vám hodně štěstí a lásky
Zuzana Štromerová
V její náručí
