Otázka
Odpověď
Re:Lenost
3.3.2001 Silvie Nedvědová
Dobrý den, Martino,
chápu Vaši únavu a nenávist ke škole. Školní docházka bývá pro děti s LMD a pro jejich rodiče opravdu náročná. Zvláště objevuje-li se ten velký rozdíl mezi chováním, a přijímáním dítěte doma, a chováním, a stálou kritikou ve škole.
Důvod často bývá ten, že dítě nedovede „vypnout“ a vnímá vše, bez možnosti soustředit se na důležité, a nedůležité podněty odsunout. Je tak ve škole doslova zahlceno podněty. Zvuky, zrakovými vjemy, větami, i podněty z vlastního organismu. Paní učitelka chce, aby se soustředilo na povel a vykonalo určitou práci v daném čase a často ještě určitým daným způsobem. Ale soused má pěkně barevné nůžky, mě začíná kručet v břiše, tamhleto písmenko na tabuli nemůžu přečíst… Máme namalovat a vystřihnout pejska? Jé copak asi dělá dědečkův Alík, jak si spolu vždycky pěkně hrajeme… jé a Honzík už to má skoro hotové, a jak to ta paní učitelka říkala, že to má být velké, když se jí zeptám, bude mi zase říkat, že jsem nedával pozor, zeptám se Honzíka… A tak všechno spěje k tomu, že se ozve hlas paní učitelky, který řekne: „Nevyrušuj“, a pak si paní učitelka všimne, že nic ještě není hotovo, a následuje: „Co jsi tady celou dobu dělal?“ a další špatná známka, případně poznámka je na světě, a další den se to celé přibližně opakuje.
To opravdu nemá s mírou inteligence nic společného, ale bohužel, kromě už uvedené schopnosti oprostit se v určitou chvíli od nepodstatných podnětů, je i schopnost zorganizovat sám svou práci, pracovat pravidelně, dotáhnout věci do konce, bez cizí pomoci nebo aspoň blízkosti, pozornosti, je výrazně omezena.
Obecně, z těchto důvodů může být pro tyto děti vhodná tzv. mikrotřída, nebo vůbec třída s malým počtem dětí, do dvanácti až patnácti dětí. Je tam méně rušivých podnětů a paní učitelka se může dětem více věnovat.
Vždy velmi záleží na paní učitelce, pro kterou je dítě s LMD ve třídě také zátěží. Je-li paní učitelka spíše zaměřena na práci s osobnostmi dětí, spíše na výchovu než na výuku, pravděpodobně tuto zátěž bude snášet lépe, bude pro ni výzvou, aby i takovému dítěti umožnila účast na dění ve třídě. Je-li ale paní učitelka zaměřena spíš na práci s učivem, spíš na to, aby předávala vědomosti, pak je pro ni práce s osobnostmi dětí spíš podružná, a dítě s LMD bude vnímat jako brzdu a obtíž, bez níž by se to učivo předávalo lépe, a ona chce obtíže při předávání učiva minimalizovat.
Takže, spíš než na tom, zda je škola „základní“, „obecná“ nebo nějaká jiná, záleží na výběru vhodné paní učitelky. S tím by Vám mohl poradit jak ředitel školy, tak pedagogicko-psychologická poradna.
Velmi výhodné je, má-li škola možnost, nabídnout dítěti „osobního asistenta“. V současnosti to většinou může to být chlapec na civilní službě nebo dívka, která chce studovat učitelství, ale nedostala se na VŠ nebo dá k dispozici úřad práce seznam nezaměstnaných maturantů, a škola si z nich někoho může vybrat, úřad práce pak může částečně přispívat na plat asistenta. Znám školu, kde tato služba funguje. Opět ale záleží na souhlasu paní učitelky, jestli chce do svých hodin pustit další osobu.
Jestli jste z Prahy, existuje zde specializovaná škola pro děti s LMD, budete-li mít zájem, napište mi na můj e-mail, a já Vám pošlu kontakt.
Případně se můžete na DYS – centrum obrátit osobně a můžeme hledat další cesty. Pravidelné konzultace, nácvik relaxační techniky, který u některých dětí pomáhá pro zklidnění, případně lepší soustředění a další.
Další možností je návštěva neurologa, který může dítěti předepsat určitou medikaci, i zde však platí, že každé dítě reaguje individuálně, a tak se může stát, že vhodný lék, který by zklidnil, případně zlepšil soustředění, ale příliš netlumil, se nenajde hned, ale bude třeba vyzkoušet několik přípravků.
Na hlavní stránce Rodiny, nebo v některých starších odpovědích na téma LMD, se dočtete o možnostech, které nabízí EEG – biofeedback.
V diskusních skupinách si můžete přečíst zkušenosti dalších maminek.
Někdy může být na místě, aby maminka sama vyhledala odbornou péči, aby ona měla dost sil, cítila se lépe, a mohla poskytovat dítěti zázemí, které velmi potřebuje.
Přeju, ať se věci pohnou k lepšímu
Mgr. Silvie Nedvědová
chápu Vaši únavu a nenávist ke škole. Školní docházka bývá pro děti s LMD a pro jejich rodiče opravdu náročná. Zvláště objevuje-li se ten velký rozdíl mezi chováním, a přijímáním dítěte doma, a chováním, a stálou kritikou ve škole.
Důvod často bývá ten, že dítě nedovede „vypnout“ a vnímá vše, bez možnosti soustředit se na důležité, a nedůležité podněty odsunout. Je tak ve škole doslova zahlceno podněty. Zvuky, zrakovými vjemy, větami, i podněty z vlastního organismu. Paní učitelka chce, aby se soustředilo na povel a vykonalo určitou práci v daném čase a často ještě určitým daným způsobem. Ale soused má pěkně barevné nůžky, mě začíná kručet v břiše, tamhleto písmenko na tabuli nemůžu přečíst… Máme namalovat a vystřihnout pejska? Jé copak asi dělá dědečkův Alík, jak si spolu vždycky pěkně hrajeme… jé a Honzík už to má skoro hotové, a jak to ta paní učitelka říkala, že to má být velké, když se jí zeptám, bude mi zase říkat, že jsem nedával pozor, zeptám se Honzíka… A tak všechno spěje k tomu, že se ozve hlas paní učitelky, který řekne: „Nevyrušuj“, a pak si paní učitelka všimne, že nic ještě není hotovo, a následuje: „Co jsi tady celou dobu dělal?“ a další špatná známka, případně poznámka je na světě, a další den se to celé přibližně opakuje.
To opravdu nemá s mírou inteligence nic společného, ale bohužel, kromě už uvedené schopnosti oprostit se v určitou chvíli od nepodstatných podnětů, je i schopnost zorganizovat sám svou práci, pracovat pravidelně, dotáhnout věci do konce, bez cizí pomoci nebo aspoň blízkosti, pozornosti, je výrazně omezena.
Obecně, z těchto důvodů může být pro tyto děti vhodná tzv. mikrotřída, nebo vůbec třída s malým počtem dětí, do dvanácti až patnácti dětí. Je tam méně rušivých podnětů a paní učitelka se může dětem více věnovat.
Vždy velmi záleží na paní učitelce, pro kterou je dítě s LMD ve třídě také zátěží. Je-li paní učitelka spíše zaměřena na práci s osobnostmi dětí, spíše na výchovu než na výuku, pravděpodobně tuto zátěž bude snášet lépe, bude pro ni výzvou, aby i takovému dítěti umožnila účast na dění ve třídě. Je-li ale paní učitelka zaměřena spíš na práci s učivem, spíš na to, aby předávala vědomosti, pak je pro ni práce s osobnostmi dětí spíš podružná, a dítě s LMD bude vnímat jako brzdu a obtíž, bez níž by se to učivo předávalo lépe, a ona chce obtíže při předávání učiva minimalizovat.
Takže, spíš než na tom, zda je škola „základní“, „obecná“ nebo nějaká jiná, záleží na výběru vhodné paní učitelky. S tím by Vám mohl poradit jak ředitel školy, tak pedagogicko-psychologická poradna.
Velmi výhodné je, má-li škola možnost, nabídnout dítěti „osobního asistenta“. V současnosti to většinou může to být chlapec na civilní službě nebo dívka, která chce studovat učitelství, ale nedostala se na VŠ nebo dá k dispozici úřad práce seznam nezaměstnaných maturantů, a škola si z nich někoho může vybrat, úřad práce pak může částečně přispívat na plat asistenta. Znám školu, kde tato služba funguje. Opět ale záleží na souhlasu paní učitelky, jestli chce do svých hodin pustit další osobu.
Jestli jste z Prahy, existuje zde specializovaná škola pro děti s LMD, budete-li mít zájem, napište mi na můj e-mail, a já Vám pošlu kontakt.
Případně se můžete na DYS – centrum obrátit osobně a můžeme hledat další cesty. Pravidelné konzultace, nácvik relaxační techniky, který u některých dětí pomáhá pro zklidnění, případně lepší soustředění a další.
Další možností je návštěva neurologa, který může dítěti předepsat určitou medikaci, i zde však platí, že každé dítě reaguje individuálně, a tak se může stát, že vhodný lék, který by zklidnil, případně zlepšil soustředění, ale příliš netlumil, se nenajde hned, ale bude třeba vyzkoušet několik přípravků.
Na hlavní stránce Rodiny, nebo v některých starších odpovědích na téma LMD, se dočtete o možnostech, které nabízí EEG – biofeedback.
V diskusních skupinách si můžete přečíst zkušenosti dalších maminek.
Někdy může být na místě, aby maminka sama vyhledala odbornou péči, aby ona měla dost sil, cítila se lépe, a mohla poskytovat dítěti zázemí, které velmi potřebuje.
Přeju, ať se věci pohnou k lepšímu
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
