Otázka
Odpověď
Re:Jak pomoci hyperaktivnímu dítěti
22.2.2000 Silvie Nedvědová
Milá Katko,
na stránce byla chyba, a odpověď, kterou jsem napsala zmizela někde..., nevím vlastně, kde.
Původně jsem Vás chtěla pozvat do DYS-centra, ale myslím, že (tedy máte-li syna Gabriela a uveřejňovala jste svůj příspěvek i v diskuzní skupině) jste z Plzně a máte to daleko.
Při čtení Vašeho dopisu mě napadla řada věcí, ale ta původní odpověď byla dost dlouhá, a já už si je všechny nepamatuju.
Takže , co mě napadá teď.
"Tvrdí, že se snaží, ale výsledky tomu neodpovídají..." zdá se mi jako by ta věta hovořila nebo patřila k o dost staršímu dítěti. Ve druhé třídě, myslím, je vhodné, abyste pokud možno každé odpoledne rozložili celý obsah tašky, třeba po koberci, sedli si k tomu a, nejlépe v pohodě, probrali a spíš si popovídali o tom, co se dnes bralo ve škole, prohlédnete si sešity a případné nesrovnalosti hned napravíte, pokud syn zapomíná zapsat úkoly, je dobré mít třeba telefonní číslo na několik spolužáků, kteří tyto potíže nemají. Budete tak vědět, co uměl a nemusí zpětně vysvětlovat, jak to, že něco nevyšlo, můžete se dohodnout, že pro Vás je důležité, že víte, že uměl, a známka...no, někdy se to nepodaří.
Když se učí, přítomnost někoho klidného a vstřícného mu bude velkou podporou, i ve smyslu zklidnění a lepšího soustředění na úkol. Volte krátké časové úseky, předem vymezte, jak dlouho, třeba 10 až 15 minut se budete něčemu věnovat, pokud ho učivo zaujme, dobře, dohodněte se, že u něj setrváte déle, pokud ne, dodržte to, jděte dělat něco jiného.
Zviditelňujte řád a strukturu, které ve věcech vidíte, mluvte o tom nahlas, třeba, když spolu něco uklízíte...teď to udělám takhle, protože..., teď už bych toho nejradši nechala, ale dodělám to, protože..., tohle udělám napřed, to později, tohle si k tomu připravím, to by mi mohlo pomoci...
To samé, když třeba něco dělá syn asi bys chtěl udělat, napsat tohle, znáš na to nějaké pravidlo, máš nějaký důvod, mohlo by se to udělat i jinak, co se asi stane, když tohle uděláš, a chceš, aby se to stalo? Ty věty jsou spíš pro inspiraci, jak lze ve vhodnou chvíli něco ukázat, podpořit, nemá jít o žádný dril.
Jinak si myslím, že pokud je pro něj škola tak stresující, jak píšete, možná bych volila, je-li to ve Vašem okolí možné, nějakou vstřícnější školu.
Zdá se mi důležitější, aby se cítil v pohodě tady na světě, na místě, kde se nachází, než to, že bude zvládat angličtinu.
Hledejte něco, co by ho bavilo, vyhraďte si chvíle, kdy jste opravdu spolu, ne fyzicky přítomna, ale duchem třeba v práci nebo u jiných problémů.
Ještě mě napadlo, jestli znáte knihy o skřítcích muminech, třeba tu, která se jmenuje Neviditelné dítě.
Hodně inspirace najdete i v příručce pana dr. Tyla.
Přeju hodně štěstí
Mgr. Nedvědová
na stránce byla chyba, a odpověď, kterou jsem napsala zmizela někde..., nevím vlastně, kde.
Původně jsem Vás chtěla pozvat do DYS-centra, ale myslím, že (tedy máte-li syna Gabriela a uveřejňovala jste svůj příspěvek i v diskuzní skupině) jste z Plzně a máte to daleko.
Při čtení Vašeho dopisu mě napadla řada věcí, ale ta původní odpověď byla dost dlouhá, a já už si je všechny nepamatuju.
Takže , co mě napadá teď.
"Tvrdí, že se snaží, ale výsledky tomu neodpovídají..." zdá se mi jako by ta věta hovořila nebo patřila k o dost staršímu dítěti. Ve druhé třídě, myslím, je vhodné, abyste pokud možno každé odpoledne rozložili celý obsah tašky, třeba po koberci, sedli si k tomu a, nejlépe v pohodě, probrali a spíš si popovídali o tom, co se dnes bralo ve škole, prohlédnete si sešity a případné nesrovnalosti hned napravíte, pokud syn zapomíná zapsat úkoly, je dobré mít třeba telefonní číslo na několik spolužáků, kteří tyto potíže nemají. Budete tak vědět, co uměl a nemusí zpětně vysvětlovat, jak to, že něco nevyšlo, můžete se dohodnout, že pro Vás je důležité, že víte, že uměl, a známka...no, někdy se to nepodaří.
Když se učí, přítomnost někoho klidného a vstřícného mu bude velkou podporou, i ve smyslu zklidnění a lepšího soustředění na úkol. Volte krátké časové úseky, předem vymezte, jak dlouho, třeba 10 až 15 minut se budete něčemu věnovat, pokud ho učivo zaujme, dobře, dohodněte se, že u něj setrváte déle, pokud ne, dodržte to, jděte dělat něco jiného.
Zviditelňujte řád a strukturu, které ve věcech vidíte, mluvte o tom nahlas, třeba, když spolu něco uklízíte...teď to udělám takhle, protože..., teď už bych toho nejradši nechala, ale dodělám to, protože..., tohle udělám napřed, to později, tohle si k tomu připravím, to by mi mohlo pomoci...
To samé, když třeba něco dělá syn asi bys chtěl udělat, napsat tohle, znáš na to nějaké pravidlo, máš nějaký důvod, mohlo by se to udělat i jinak, co se asi stane, když tohle uděláš, a chceš, aby se to stalo? Ty věty jsou spíš pro inspiraci, jak lze ve vhodnou chvíli něco ukázat, podpořit, nemá jít o žádný dril.
Jinak si myslím, že pokud je pro něj škola tak stresující, jak píšete, možná bych volila, je-li to ve Vašem okolí možné, nějakou vstřícnější školu.
Zdá se mi důležitější, aby se cítil v pohodě tady na světě, na místě, kde se nachází, než to, že bude zvládat angličtinu.
Hledejte něco, co by ho bavilo, vyhraďte si chvíle, kdy jste opravdu spolu, ne fyzicky přítomna, ale duchem třeba v práci nebo u jiných problémů.
Ještě mě napadlo, jestli znáte knihy o skřítcích muminech, třeba tu, která se jmenuje Neviditelné dítě.
Hodně inspirace najdete i v příručce pana dr. Tyla.
Přeju hodně štěstí
Mgr. Nedvědová
V její náručí
