Re:Cucání vlasů

Zdravím Vás a opět se mi zdá, že by bylo vhodnější navštívit dětského psychologa, se kterým byste mohla vše v klidu rozebrat. Nicméně - cucání palce je zřejmě jeho zvyk, na kterém mu záleží, který je pro něj příjemný. Má k tomu i přidružené to, že si hledá vlasy. Ve dvou letech by měl v rámci vlasů poslechnout. Cucání palce bude pro něj zřejmě ještě chvíli takovou příležitostí, kdy se uklidní ... Zkuste buď bez komentáře v některých chvílích, kdy je bdělý a cucá si palec, brát si jeho ruku a hladit ji nebo mu do ní něco dát - ať třeba chová plyšáka ... Někdy se používá i paradoxní terapie - na tu je ale zřejmě ještě váš syn malý. Terapie spočívá v tom, že naopak rodič podporuje dítě v tom, co nechce, aby dělalo. Čili jej budete podporovat, aby si více dudlal paleček, budete mu schraňovat vlasy. V některých případech u větších dětí s tím velmi brzy přestanou, protože si řeknou, že je to vlastně blbost, to, co dělají. Spíše se to používá u těch dětí, které svojí činností druhého nějak dráždí. To ale u vašeho syna nevnímám.

Při jeho vztekání mějte určitá pravidla, na kterých se domluvíte s jeho tatínkem a která budete chtít, aby malý dodržoval. Jistě se schodneme, že mnohým věcem velmi dobře rozumí. Zasáhněte vždy stejně. Pokud tedy nechce nikoho pustit na opičí dráhu, vezměte jej mimo a znovu mu řekněte, že je všech, všechny děti se na to těší. Pokud si to nerozmyslí, nepůjde na ni, ale vy tam budete, protože se chcete dívat, chcete si užít to, že jste s ostatními maminkami.

Dejte mu i pevné hranice do školičky a zkuste také promluvit s vychovatelkami, jak se mají chovat, pokud se stane to, že by malý něco po nich hodil - má to být jasné a pevné: "Neházej to po mně, bolí mě to ..." Vysvětlení, co by se mohlo stát, pokud je potřeba větší fyzickou činnost, větší zabavení v jiné hře ...

Držím palce Ilona Špaňhelová