Školka

Paní magistro,
mám 3letá dvojčata,Šimona a Daniela.Kluci se narodili ve 29.týdnu těhotenství.Obě děti prodělaly nedonošeneckou retinopatii.Šimon pátý stupeň,výsledek - nevidomost. Daniel třetí stupeň - nosí brýle a vidí de facto normálně. Letos kluci nastoupili do MŠ,do stejné třídy. S dětmi jsem nastoupila do školky i já,a k Šimonovi i asistent (fajn kluk z civilní služby). Průběh zvykání byl u dětí až překvapivě dobrý a po 3 týdnech jsem začala na chvilku odcházet.Chvilky jsme s pani učitelkami postupně prodlužovaly a děti se beze mne docela dobře obešly. Po jednom školním výletu na letiště, který jsem se Šimonem opustila a Daniela nechala s ostatními (že odjíždím a že za ním přijdu do školky, až se vrátí z výletu,jsem mu řekla) nastal zlom. Daniel začne hystericky brečet i když jdu třeba jen na záchod a on mě nevidí. Jedna paní učitelka byla názoru, že musíme vydržet a já musím každý den zase na chvíli odejit.Její kolegyně měla opačný názor, který vyhrál. Opět musím být celý půlden s dětmi ve školce.Dan, ale řve i když zajdu za roh. Je k neutišení.Jediné co zabere na jeho záchvat je pár na zadek. Jenže tohle není řešení a do nekonočna s nimi do školky chodit nemůžu. Šimon už mě tam vůbec nepotřebuje a já tam paradoxně trávím den s "normálním,vidícím" dítětem.
Děkuji předem za jakýkoliv názor.