Otázka
Odpověď
Re:Vztekání po odebrání dudlíku
20.4.2010 8:37:51 Ilona Špaňhelová
Dobrý den,
v rámci věku dítěte jste jí odebrali dudlík velmi správně (z mého pohledu i pozdě), nedělala bych tedy krok zpátky, abyste jí dudlík znovu koupili. Možná na něj byla velmi zvyklá, kdo ví - třeba i závislá. Také nevím, zda tento zvyk - upokojení - nehledala v minulosti spíš u dudlíku a ne u vás.
Z vaší strany bych si byla jistá, že se chováte dobře - dáváte dceři určitý mantinel pro její život. Čili - určitě bych dodržela odpolední odpočívání. I když to malá nebude chtít - vy jste ti, kteří určujete, zda věci budou tak nebo jinak. Řekla bych jí, že spát určitě nemusí (tak se někdy sejme z dítěte vidina toho, že musí ...), ale že chcete, aby si šla lehnout. Pokud budete chtít, běžte si lehnout i vy, ať si odpočinete. Dejte jí třeba natažený budík, až zazvoní, znamená to, že až v tu chvíli může vstát z postele.
Její projevy "ne" jsou naprosto v normě, týkají se jejího negativistického období. Na její křičení ji máte (po něm, ne v danou chvíli křiku) upozornit, že vám to vadí a prosíte ji, ať vám pomůže, abyste to zvládla, nekřičet. Pokud se nechce upokojit spolu s vámi, musíte zřejmě čekat, až to udělá sama. Zkuste jí však být poblíž a nabízet jí - svoji náruč, pochování, činnost. Pokud to už nemůžete vydržet vy, musela bych zpívat vehementně písničku, bouchat do bubínku nebo do polštáře - prostě projevovat nějakým způsobem svoje pocity - ne formou útoku.
Pokud se vám zdá, že na vás útočí - boucháním - má slyšet jasnou a striktní instruktáž - nebouchej mě, chytněte jí třeba ručičky, pokud na vás stále útočí. Pokud nepřestane a neslyší "stop" stav, neslyší a nereaguje na vaše upozornění a vy to neděláte v afektu, můžete jí dát také po ručičce. Pozor, aby se však u ní v mysli nevytvářel spoj - já tě bouchnu, ty mě také - to je v pořádku, bouchnu zase.
Zkuste uvolňovat napětí i z ní - větším mazlením, spolubytím - četbou, hrou, její pomocí vám, pohybem ...
Držím palce Ilona Špaňhelová
v rámci věku dítěte jste jí odebrali dudlík velmi správně (z mého pohledu i pozdě), nedělala bych tedy krok zpátky, abyste jí dudlík znovu koupili. Možná na něj byla velmi zvyklá, kdo ví - třeba i závislá. Také nevím, zda tento zvyk - upokojení - nehledala v minulosti spíš u dudlíku a ne u vás.
Z vaší strany bych si byla jistá, že se chováte dobře - dáváte dceři určitý mantinel pro její život. Čili - určitě bych dodržela odpolední odpočívání. I když to malá nebude chtít - vy jste ti, kteří určujete, zda věci budou tak nebo jinak. Řekla bych jí, že spát určitě nemusí (tak se někdy sejme z dítěte vidina toho, že musí ...), ale že chcete, aby si šla lehnout. Pokud budete chtít, běžte si lehnout i vy, ať si odpočinete. Dejte jí třeba natažený budík, až zazvoní, znamená to, že až v tu chvíli může vstát z postele.
Její projevy "ne" jsou naprosto v normě, týkají se jejího negativistického období. Na její křičení ji máte (po něm, ne v danou chvíli křiku) upozornit, že vám to vadí a prosíte ji, ať vám pomůže, abyste to zvládla, nekřičet. Pokud se nechce upokojit spolu s vámi, musíte zřejmě čekat, až to udělá sama. Zkuste jí však být poblíž a nabízet jí - svoji náruč, pochování, činnost. Pokud to už nemůžete vydržet vy, musela bych zpívat vehementně písničku, bouchat do bubínku nebo do polštáře - prostě projevovat nějakým způsobem svoje pocity - ne formou útoku.
Pokud se vám zdá, že na vás útočí - boucháním - má slyšet jasnou a striktní instruktáž - nebouchej mě, chytněte jí třeba ručičky, pokud na vás stále útočí. Pokud nepřestane a neslyší "stop" stav, neslyší a nereaguje na vaše upozornění a vy to neděláte v afektu, můžete jí dát také po ručičce. Pozor, aby se však u ní v mysli nevytvářel spoj - já tě bouchnu, ty mě také - to je v pořádku, bouchnu zase.
Zkuste uvolňovat napětí i z ní - větším mazlením, spolubytím - četbou, hrou, její pomocí vám, pohybem ...
Držím palce Ilona Špaňhelová
V její náručí
