Otázka
Odpověď
Re: Odměna x trest
29.4.2000 Silvie Nedvědová
Dobrý den, Jano,
Chápu Vaše nepříjemné pocity. Věnovala jste spoustu času, energie a zřejmě i sebezapření dosažení nějakého cíle. Byl pro Vás tolik důležitý, že jste udělala i některé věci, které teď, zpětně, hodnotíte jako problematické.
Možná jste si všimla v některé z dalších odpovědí, že se snažím nedávat „hotové“ návody, spíš náměty pro další úvahy…
Pomohla jste dceři, aby uspěla, oceňuje teď Vaši pomoc nebo si myslí, že by to zvládla i sama? Zdá se, že vy si myslíte, že bez Vaší pomoci by jí to rozhodně nevyšlo.
Stála dcera o „odměnu navíc“? Řekla si o ten zájezd nebo jste odměnu (i její podobu) nabídla Vy?
Možná se stalo, že bylo pro Vás tak moc důležité, aby se dcera na tu školu dostala, že jste se domnívala, že ona si to přeje stejně silně jako Vy, a přání se „stalo otcem myšlenky“, přehlédla jste, že si to tolik nepřeje nebo jste to nechtěla vidět nebo jste považovala její „názor“, který se projevoval spíš v chování, než v tom, že by něco říkala, za nezralý…
Někdy lze jen těžko odhadnout jakou podobu a sílu mají přání druhých, i když jde o tak blízké lidi, jako jsou vlastní děti.
Kdyby dcera uspěla a ještě se chovala vstřícně, měla byste teď asi velkou radost, a možná byste docela samozřejmě očekávala, že ji bude mít i Vaše dcera. Možná se Vám snaží dát svým způsobem najevo, že máte každá jiná přání a jiné radosti.
Domnívám se, že hledání odpovědi, jak s tím zájezdem, by bylo spíš na delší rozhovor, měla by to být „Vaše“ odpověď a ne odpověď někoho jiného, byť by to byl „odborník“.
Každá krize je bodem, kdy se něco rozbořilo nebo zásadně rozkolísalo, a proto je sice velmi náročná, ale je i příležitostí něco posunout nebo změnit…
Pokud byste se chtěla ozvat do DYS-centra, náš telefon je 6121 4075 nebo 0602 265 410.
Mail je dyscentrum@atlas.cz
Zdraví
Mgr. Silvie Nedvědová
Chápu Vaše nepříjemné pocity. Věnovala jste spoustu času, energie a zřejmě i sebezapření dosažení nějakého cíle. Byl pro Vás tolik důležitý, že jste udělala i některé věci, které teď, zpětně, hodnotíte jako problematické.
Možná jste si všimla v některé z dalších odpovědí, že se snažím nedávat „hotové“ návody, spíš náměty pro další úvahy…
Pomohla jste dceři, aby uspěla, oceňuje teď Vaši pomoc nebo si myslí, že by to zvládla i sama? Zdá se, že vy si myslíte, že bez Vaší pomoci by jí to rozhodně nevyšlo.
Stála dcera o „odměnu navíc“? Řekla si o ten zájezd nebo jste odměnu (i její podobu) nabídla Vy?
Možná se stalo, že bylo pro Vás tak moc důležité, aby se dcera na tu školu dostala, že jste se domnívala, že ona si to přeje stejně silně jako Vy, a přání se „stalo otcem myšlenky“, přehlédla jste, že si to tolik nepřeje nebo jste to nechtěla vidět nebo jste považovala její „názor“, který se projevoval spíš v chování, než v tom, že by něco říkala, za nezralý…
Někdy lze jen těžko odhadnout jakou podobu a sílu mají přání druhých, i když jde o tak blízké lidi, jako jsou vlastní děti.
Kdyby dcera uspěla a ještě se chovala vstřícně, měla byste teď asi velkou radost, a možná byste docela samozřejmě očekávala, že ji bude mít i Vaše dcera. Možná se Vám snaží dát svým způsobem najevo, že máte každá jiná přání a jiné radosti.
Domnívám se, že hledání odpovědi, jak s tím zájezdem, by bylo spíš na delší rozhovor, měla by to být „Vaše“ odpověď a ne odpověď někoho jiného, byť by to byl „odborník“.
Každá krize je bodem, kdy se něco rozbořilo nebo zásadně rozkolísalo, a proto je sice velmi náročná, ale je i příležitostí něco posunout nebo změnit…
Pokud byste se chtěla ozvat do DYS-centra, náš telefon je 6121 4075 nebo 0602 265 410.
Mail je dyscentrum@atlas.cz
Zdraví
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
