Mili, ony ty síly jsou nám nějak divně rozvrženy, což? ))) já to chápu. Kluky jsme měla přiměřeně věku (rozum nemám dodnes ) ale manžel je o dost starší a OPRAVDU, ALE OPRAVDU na spoustu věcí prostě nemá.

Hlavně trpělivost nějak chybí - to nesrovnávám s Tebou, ani nerýpu, prostě fakt, opotřebení.

Takže například na úkoly odjakživa máme mámu, na blbosti vlastně taky, na mazlení oba, a táta třeba vaří ) nebo shání něco, po čem děsně touží dětská srdce nebo plánuje bojovku (realizace je už moje) atd.
p.s. ani si nestěžuju, osobně mám pocit, že v necelých 40-ti už bych na miminko asi neměla a znám maminky, co si tenhle věk a voňavé miminko nemůžou vynachválit.

To je prostě únava (moje už asi až do důchodu), Tvoje přechodná. Takže až odpadne, zkus příjemnou koupel a hezkou knížku, máš-li možnost, myslím, že tím, že si tu popovídáš, že v tom nejsi sama to taky řešíš docela dobře. Alespoň mně to tedy pomáhá moc, vědět, že v tom člověk není sám a že nemám zase až tak strašné děti.