Mili tomášek je stejně starý jako moji kluci a jestli je tak živý jako moji kluci tak vímco zažíváš. Chceš radu? To je těžko. Mě jedna dobrá kamarádka otevřela oči, resp. mi potvrdila co jsem vědělůa a to, že ty moje děti hřeší na to, že jim chci dopřát krásné dětství a emocionálně mě vydírají. Tudíž jsem si dupla a věčné bitvy kdo z koho sem utnula hned v zárodku aby věděli, že navrch tady mám já a ne oni. Takže jim řeknu jen jednou, že něco nesmí, pak to zopakuju a už stoupám, případně pokdu stojím se k němu rovnou vydám a to už většinou z místa činu prchá. Když to ale udělá znovu, hned si chytne přes ručičku nebo přes zadek. Dřív si dovolil mě kousnout, nebo třísknout hračkou ve vzteku do mě, nebo do země a dělal to hlavně Fanda. Tak to bylo opravdu kdo to dýl vydrží. Když mě praštil, tak dostal přes ruku, když něčím hodil dostal přes ruku a tak to šlo skoro půlhodiny. Od té doby si dává pozor. Ze dvouch draků, co odmítali chodit venku za ruce, co pořád někde odbíhali a nebylo možné je udržet ve směru a vymetli kdejakou kaluž i přes upozorňování 10x, že nesmí, se z nich stali draci, co se během týdne nechají za ručičku provést pěšky po celých neratovicích, když mu řeknu NE nebo ať sleze tak sleze. Ale chce to hodně velkou důslednost. Ještě nemám vyhráno, ale už teď mám život jednodušší. Tak držím palce, ať se Tomík chytne za nosánek a nechá se zlomit do mírumilovnější nálady.