Mám syna, narozen prosinec 2005. Je prvorozený. Často mluví v ženském rodě. Manžel je docela dost v práci, navíc se nám jako druhá narodila dcerka. Já mluvím v ženském rodě, na dcerku vlastně taky a syn to přebírá. SNažíme se ho jemně přirozeně opravovat, ale výsledky zatím žádné. Docela jsme to s manželem řešili, tedy hlavně on. Já si myslím, že syn je ještě malý a časem mu to dojde a naučí se mluvit v mužském rodě. Ale manžel má někdy docela výčitky svědomí, že se mu dost nevěnuje, že s ním nemůže být častěji kvůli zaměstnání apod. Ráda bych se vás zeptala na váš názor? Máte to některá podobně?
Díky.