Vydržela jsi mlčet rok a půl, proč bys teď měla něco říkat? Předpokládám, že ti dva k sobě už mají vztah, škoda ho ničit. Trápila by ses pro svoji nevěru ještě dnes, kdyby se ti díky ní nenarodilo dítě? (které klidně může být tvého přítele). Co tě vlastně tak trápí? Že ti dítě připomíná tvůj úlet, že jakoby prodlužuje tvou nevěru? Nebo že se na otcovství může přijít vinou jejího vzhledu? Vzhledem k časovému odstupu by ti mělo být čím dál líp, zatímco tobě je hůř a hůř. Na tvém místě bych šla k psychologovi, ono brát svoje dítě jako důkaz nevěry, jako něco, kvůli čemu může prasknout, že jsi zahnula, taky asi není moc zdravé. Místo, abys sama sebe aspoň zkusila přesvědčit, že klidně může být i přítele, stále okukuješ biologického otce a hledáš podobnosti. Nech ho plavat a hledej podobnosti se svým přítelem a se sebou. Držím ti palce, nejsi v jednoduché situaci.