První porod byl s nástřihem. Souhlasila jsem, měla jsem načteno, že je bezpečnější a bla bla. Kromě šílené několikadenní bolesti jsem ještě několik měsíců trpěla inkontinencí, samo se to naštěstí postupně spravilo. Před druhým porodem jsem masírovala hráz a nástřih důrazně odmítala, natrhla jsem se, ale ač to bylo zranění srovnatelné s nástřihem (II.stupně), hned po porodu jsem mohla sedět, chodit, bolest minimální, následky žádné.
U třetího porodu jsem tohle povyprávěla mladičké lékařce a ta se hrozně divila, že v knihách se to píše naopak. PA mě podpořila, ale říkala, že vzhledem k těm předchozím poraněním je pravděpodobné, že se natrhnu. Že porod bez nástřihu je pomalejší a vyžaduje víc mojí spolupráce. Šla jsem do toho, PA mi chránila hráz, hlavička šla opravdu pomalu ven, ne na jedno zatlačení. Nakonec se zadařilo bez poranění, mimi mělo Apagar skore 10-10-10. Lékařka jen přihlížela, jak se to dělá.