mám od sebe kluky od šest let...První syn byl hyperaktivní, obtížně vychovávatelný,absolutně jsem si nedovedla představit,že bych měla další dřív...
Vlastně jsem si to nedovedla představit ani v těch pěti šesti, ale to už jsem si říkala: buď-anebo..
A parťáci, noo, to nevim,denně se rvou, ječí,že ten bere jednomu to,druhej zas ono, do kina jsme donedávna chodili jen s jedním,i teď málokdy na stejný filmy, na divadýlko zas jen s menším,, na dětských akcích se většinou jeden nudil...
Ale má to samozřejmě i svý výhody, mladšího můžu poslat někam se staršíma vím,že se en starší o něj postará, můžu je občas nechat samotný..Nevím, musíš to asi zvážit sama,co pro vás bude snazší, všechno má svý výhody a nevýhody.