Libiku, asi jsem jedna z mála,co má názor na lásku stejný, ještě jsem od manžela neodtáhla, a neúspěšný - a z všeobecného pohledu neimponující - je už dvacet let-i když ne tak docela vlastní vinou. Pravda je,že několikrát za tu dobu jsem byla bláhově, byť většinou jen platonicky zamilovaná do nějakého okouzlujícího "kolemjdoucího" -neviděla jsem to jako důvod k bourání dosavadních vztahů....A etudu "milenka ŽM" jsem si kdysi dávno v nezralém mládí zahrála taky . Trvalo to asi dva roky, a opravdu jsem ani minutu nepomyslela na to, že by se kvůli mně měl rozvést, a ani jsem o to nestála, nechtěla jsem natrvalo žít s někým o dvacet let starším. A on mi vždy říkal na rovinu, že rodina je u něj na prvním místě, a do budoucna s ním rozhodně počítat nemůžu. Přesto na něj dneska vzpomínám v dobrém, jako na kamaráda, co byl ochotný si se mnou dlouhé hodiny povídat a rozmluvit mi některé mindráky a předsudky, získané v mé pološílené původní rodině...