Mám zkušenosti s Arcidiecézní charitou Praha, jejímž prostřednictvím už několik let podporuji jednu dívku v Indii.
Mně se na tom líbí, že peníze jdou na něco konkrétního a občas mi připadá až neuvěřitelné, co všechno se z těch necelých pěti tisíc za rok dá pořídit. Dvakrát do roka chodí od adoptovaného dítěte dopisy, jeden z nich obsahuje i vysvědčení a aktuální fotografii. S náboženstvím bych si hlavu nelámala. Ty děti žijí v podmínkách, které si my tady těžko dokážeme představit a jestli se jim dá pomoci prostřednictvím charity katolické nebo nějaké jiné, to vůbec není důležité.
Pokud uvažujete o adopci na dálku, neváhejte. Jsou to podle mě dobře vynaložené peníze.