Nebudu psát nikterak konkrétně,ale podobnou situaci jsem si prožila,mít tehdy ten rozum a nadhled co nyní,už bych nečekala...Já se cca 4 roky (i s těhotenstvím)nedočkala ničeho a stále jsem trpělivě čekala,až se srovná s tím,že má syna,až se zabydlí v bytě,až povýší atd. atd.Nikdy si na syna nevzpomněl,odmítl být zapsán v RL,nikdy se nezeptal,jakoby syn neexistoval.Jeho partnerce,se kterou měl tehdy také vztah( a se mnou taktéž) jsem to tehdy řekla,časem se rozešli,ale on byl poté s další a další a jakýsi kolotoč...Nečekala bych a řešila bych to ihned..