Souhlasím s Tragikou, taky neznám děti, které prošly waldorfem a jsou z nich životní ztroskotanci. Taky souhlasím, že extrémně záleží na osobě učitele. Můj syn před dvěma měsíci odešel z WZŠ právě z tohoto důvodu.

Byli jsme sice ochotní se nadstandardně podílet, dokonce bych řekla, že jsme byli jedni z nejaktivnějších rodičů, ale nějak to nikdy nestačilo. Dále jsme se s učitelkou nemohli dohodnout, jestli a jakým způsobem od ní budeme dostávat informace, které jsme považovali za důležité.. Nakonec jsme měli dojem, že učitelce regulérně "hráblo" a nebylo boha, který by s tím něco udělal. Nakonec nám bylo jasné, že na škole zůstane buď ona, nebo naše dítě, oba určitě ne. No, zůstala ona, ačkoliv jsme dělali, co jsme mohli, aby to bylo naopak.

Přesto se mi na waldorfu hodně věcí líbí, mít jistotu, že se dítě dostane k učiteli, který má všech pět pohromadě, asi bych o něm znova uvažovala. Tu naši situaci považuju z větší části za selhání jednotlivce, i když je pravda, že "systém" (rozuměj waldorfské kolegium, w. asociace apod.) se taky moc nepředvedl.

PS Pravda je, že na w. škole existují děti, které nehrají počítačové hry, ale je jich naprostá menšina. Na druhou stranu jsem nikdy neměla pocit, že je to mezi ostatními hendikepuje. Tolik moje tříletá zkušenost.