Káťo, držím palce, smekám a obdivuji

Ivi, mluvíš mi z duše. Naši nejsou naštěstí takoví závisláčci, i když neustále jeden na druhého myslí, ale zároveň jsou schopni se bez sebe obejít. Předevčírem mě Matěj trošku překvapil, spí v pokoji s tím starším Kubou, který byl na víkend u babičky. V neděli večer začal vylézat z postele a pořád dokola opakovat, že nemá rád Kubu a nemá a nemá a stále dokola, bezdůvodně z ničeho nic. Kuba ještě nebyl doma, trochu se s tatínkem opozdil, tak říkám Matějovi, proč to povídá... pak jsem se ho zeptala, jestli se mu po Kubovi stýská a on se celý rozplakal, a že se mu stýská a byl k neutišení. Tímto mi potvrdil, že i když se mezi sebou stále žerou, pošťuchují, mají se rádi a potřebují se. Podobná situace s Honzou, který se nejednou zastal Kačky, že ať na ni počkám, že taky nepůjde, a že ji tam a onam nenecháme...
Loni když byli kluci ve školce zvlášť, vše probíhalo bez problémů a teď když jsou spolu mám trošku obavy, že jim to škodí, že jsou schopni existovat sami za sebe, ale tato situace jejich vazbu posiluje, nevím jestli pozitivně. Kača ta je úplně jiná, skoro jako by nebyla ani jejich trojče, prostě jen starší ségra a jsem za to ráda.