Manžel chodil do vedlejší třídy, rok za mnou běhal, ale já jsem teda myslela, že je to prostě super kámoš. Mučila jsem ho tím, že jsem s ním probírala problémy s přítelem. Pak jsem se na týdenním zájezdu definitivně rozhodla pro rozchod a patřičně to zapila. On byl jediný ochotný mě doprovodit na vzduch. A pak jsme se najednou objímali a drželi za ruce. Nějak se mi tam rozsvítilo a došlo mi, že se vedle něj cítím jako člověk a ne jako hadr na podlahu. A když mi řekl, že mám úžasný hlas a nádherný nos, už jsem ho nepustila. To totiž byly dva hlavní důvody mých mindráků. Ale k úplnému sblížení došlo snad za 2 měsíce. Do té doby těžká romantika.