A u nás doma byl jen jednou. Máma s tátou na to vzpomínali tak, že to nebyl dobrý nápad a že trvalo docela dlouho dostat mě z peřiňáku a přesvědčit mě, abych komunikovala. Jo, vlastně ještě jednou, když jsem byla puberťačka. Čert mě tehdy naložil do pytle a nesl k vrátkům a moje pětiletá sestra, která se do té doby schovávala za mámou, vyletěla ven, visela na tom pytli a plakala, že mě má vrátit. Taky to nemělo moc kladné rodinné ohlasy. Pak se místo toho objevovaly balíčky s různými obsahy za oknem - od Mikuláše bývaly mandarinky a bonbony, od čerta brambory, slupky z brambor nebo uhlí.