Těmito slovy byla v Událostech uvedena reportáž o pražské rodině se dvěma malými dětmi, které nikdy nebyly venku (ani u lékaře, neměly RL). Prý toto je možné jen po porodu doma. Bohajeho! Ročně se narodí plánovaně doma několik set dětí, a jednou za x let se vyskytne případ s takovýmito vyšinutci (pardon, jak jinak to říct?) a hned se to bere jako argument...

Zpráva o této rodině byla vypuštěna dnes, přestože už je to nějaká doba, kdy ji policie objevila. Shodou okolností přesně v den, kdy odvolací soud potvrdil rozsudek nad Ivanou Konigsmarkovou (podrobnosti nevím, tedy nevím, jestli se zabýval důkazy obhajoby, které prakticky všechny smetl prvoinstanční soud ze stolu, ale tipuju a obávám se, že ne)

Tohle už tolik nesouvisí, ale nějak mě to všechno dohromady v jediný den poněkud drtí: podmínečné propuštění Barbory Škrlové a prohlášení Breivika nepříčetným, a tudíž bez zodpovědnosti za spáchaný čin.

Politici, úřady, soudy, média,... hážou klacky pod nohy lidem, kteří chtějí přivést své děti na svět šetrným způsobem. Porodní bába, které se pod rukama stalo neštěstí, dostane exemplární a likvidační trest. Žena, která týrala děti, bude propuštěna, a muž, který postřílel 77 převážně mladých lidí, bude zproštěn příčetnosti, a tedy i viny...

Stalo se dneska i něco pozitivního?