Safiro,
určitý stupeň žárlivosti je většině lidí vlastní a do určité míry bývá i kořením vztahu.
Jde o to, kde je ta míra a kdy již jde o patologii.
Třeba situace, kdy si partner vymýšlí, jak tě někde potkali lidé - cos tam dělala? a ty pátráš v paměti, kde tě kdo mohl vidět, když celý den sedíš na zadku v kanceláři? A pak si začneš zdůvodňovat - asi si mě s někým spletli.. a ono to je zatím tak, že žárlivec si tě kontroluje v každé situaci a lže ti, aby ses chytla do jeho geniální léčky - protože nikdo přec nemůže být, jako se zdáš ty, tak ani ty taková nemůžeš být...
Tak toto je patologie, toto už není zdravá žárlivost a nakonec zničí vztah nebo ty lidi oba včetně vztahu - a s tím by se mělo něco dělat..
Takže jak sama říkáš - uvědomuješ si, že to bývalo horší a co jsi dělala - to je dobře, tak to třeba není "patologicky ztracené"... :)