Nedá mi to, abych neodpověděla, paní lektorko s pětadvacetiletou praxí. Mám názor totiž trošku jiný.
Myslím si totiž, a včerejšek a dnešek (jsme na dovče - denně na bazénu) mě v tom jen utvrdil, že si nemusíš vybírat mezi tím, když si chceš s dítětem hrát a když ho chceš naučit něco potřebného. S prckem blbneme, potápíme se, čubičkou (nebo zatím spíš parodií na čubičku) se dohrabe cca 3 metry, skáčeme do bazénu, lovíme hračky a tak podobně, přesto jde i s ním nacvičovat splývání. Ano, je pravda, že jsem si nevěděla rady (proto jsem taky založila tohle vlákno), protože prcek je divoch a nevydrží splývat na zádech, ale stačí dítě nějak zaujmout a najednou to jde. Včera, když jsme se chystali odpoledne na bazén, tak jsem mu ukázala mořskou hvězdici - "hvězdičku" a vysvětlila, jak plave tahle "hvězdička" na zádíčkách. Pak jsme se s babičkou střídaly v tom, že jsme mu hvězdičku ukázaly a on ten divoch, světe div se, leží a dělá hvězdičku.
Zatím s podporou pod hlavou, ale výhrou je to, že neprotestuje proti splývání na zádech.
Takže tvrdím, že to jde, lze si s dítětem pohrát a pak cvičit tohle splývání. Ani Kiedroňová to v knížce "Jak se rodí vodníčci" od sebe neodděluje, i když varuje, že to děti nemusí bavit, a proto je lepší je zaujmout nějakou hračkou (to u nás, na rozdíl od hvězdičky, nikdy nefungovalo ).
Jinak ještě k tomu "sebezáchrannému" plavání - není pravda, že se dítě naučí jen ležet na vodě a nic jiného, koukni se na tu reportáž z ABC, co jsem sem dala taky odkaz, tam se děti taky dohrabou ke břehu a na záda se přetočí jen do odpočinkové polohy, když už nemůžou.
Děsí mě lektorka, která chce děti k něčemu nutit místo toho, aby hledala cesty, jak je pro to zaujmout, připomíná mi to dril ze školy, který mi v porozumění vyučované látce nikdy nepomohl.