Nerozumím, jak to myslíš... Každopádně máme jen taková zvířata, o jaká se chceme starat. Tudíž - celý svůj život jsem prahla po papouškovi, nikdy jsem ho neměla, protože táta měl asi 200 kanárků a maminka už o tom nechtěla ani slyšet - takže papouška jsme pořídili dcerce coby bolestné za těžký úraz, operace... ale s tím, že největší péče o něj leží samozřejmě na mě a pak na manželovi a až v poslední řadě na dcerce - nicméně dcerka už bude mít 9 let, takže už pomaloučku začíná přebírat odpovědnost za dosypávání zrní...
Letos začátkem roku kamarádka prodávala štěňátka, děti se do jednoho zamilovaly a já taky - takže psa jsem dostala k narozeninám já a kdo za něj tedy nese hlavní zodpovědnost a měl a má s ním nejvíc práce je více méně jasné - já + manžel vypomáhá s venčením. Ještě do budoucna bych si dost přála rybičky, tak uvidíme, jestli si je nebude přát některá z našich holek a já to jen nepodpořím Nepřežila bych ale, kdyby si některé z našich dětí domů dotáhlo pavouka nebo krysu, myš, křečka, morče, strašilku - to mi přes práh nesmí a umím si i představit, že tyhle mnou zmíněné věci by museli okamžitě z domu - vrátit odkud přišly a nebo klidně i vypustit - nějak tyhle zvířata neberu vůbec coby domácí a myslím, že myším je v přírodě i líp