Ahoj, muzu poskytnout jen svou zkusenost. Ve 12 letech (je mi 38) mi byla najednou zjistena skolioza hrudni patere - 26 stupnu. Take jsem v tu dobu rostla stylem 10 cm za rok. Okamzite jsem musela nechat sportu, mela jsem slusne nakroceno v orientacnim behu. Nechodila jsem do telocviku, mela dvoji ucebnice. Na 5 mesicu jsem jela do lazni v Kosumberku, kde jsem intenzivne rehabilitovala - masaze, denni cviceni. Vratila jsem se s korzetem, ktery jsem nosila az do svych 18. narozenin. Po navratu jsem take denne (az na male vyjimky) cvicila 1/2 hodiny rano a pul vecer cele ty roky. Rodice nade mnou proste drzeli bic. Nenavidela jsem to. Nenavidela jsem ten korzet. Jeste donedavna jsem mela nocni mury, ze ten korzet nosim. Nasi byli varovani, ze mozna nebudu moct mit deti, protoze to moje pater nezvladne. Vysledek toho vseho? Pater se mi velice zlepsila na nejakych 13 stupnu, mozna i deset, uz presne nepamatuju. Lekar me moc chvalil za to pravidelne cviceni cviku, ktere me naucili prave v tech laznich. Mam dve deti a tehotenstvi probehla bez vetsich problemu. Dnes jsem rodicum vdecna, ze nade mnou drzeli ten bic, protoze vsechno mohlo byt uplne jinak, kdyby se na to vyflakli. Dnes nejde poznat, ze jsem nejake problemy mela a ziju normalni zivot. Rodice spoluzacky na ni bohuzel nedohlizeli a ma chudak temer hrb a chodi naklonena do strany. Preji Vam, at nemusite jit podobnou cestou, ale nejake zmeny (a mozna i zasadni) potreba budou. Nemohl by treba zacit misto tenisu plavat? To samozrejme lekari vrele doporucuji. Toto vsechno ale bylo pred vice nez 20 lety a mozna uz je pohled na veci uplne jiny. Rozhodne bych vyhledala odbornika, kteri napr. v tech laznich rozhodne byli. Pamatuju na mileho dr. Berana...