Prosím o názor ty, kdo nemají televizi, a mají už děti školního a staršího věku.

Nechybí starším dětem televize ve smyslu zapojení se do sociální skupiny? Znají odjinud potřebné filmové nebo seriálové postavy, příběhy, hlášky, události... nebo jim to nechybí a nepotřebují to k fungování ve skupině (zapadli do ní i bez toho)? Nejsou pro skupinu "mimoňové"?

A druhá stránka věci - cítíte někdy, že by bylo fajn mít televizi kvůli různým dokumentům a vzdělávacím pořadům?

Televizi jsme zrušili teď s novým rokem, děti to vzaly jako holý fakt a už se po ní ani neptají, spíš si říkají o konkrétní DVD na noteboooku nebo pohádky či písničky na youtube, což jim povoluji. Ale dostala jem "sodu" v rodině, že je to holý nerozum a příliš spartánská výchova, bránit dětem v rozhledu za pomoci televizních pořadů a odříznout je tak od kolektivu.

Takže dámy (a pánové), jaké jsou zkušenosti z rodin, kde už není televize delší dobu a děti jsou školního věku - máte z nich třídní mimoně, fanatické sledovače televize, kdykoli se k ní někde dostanou, nebo normální děti, které nemají problém se začlenit, a i bez televize mají díky čtení a internetu dobrý rozhled?