Máme doma dvě osmačky - degu. Takové menší přítulné krysy z Chile. Jsou už druhý chov, ti předchozí se dožili více jak 8 let, což je hodně.

A jinak sedmačku a kvartána (deváťáka). Ten osmačce nedávno skoro utrhl ocas, ale to je mimo tohle vlákno diskuse.

Máme je moc rádi.

A když mne s nima děti štvou a neposlouchaj (ti i oni), tak jim v legraci hrozím, že koupím ještě 8 dalších a nechám si z nich ušít rukavice - s ocáskem jako okrasou na každém prstíku.

A kdyby hrozila výraznější alergie na ně, tak by prostě šli z domu. Zvíře je zvíře a člověk mu prostě vládne. Některé zabije a sní, jiné má jako kamaráda. Ale člověk je víc.