Jako dítě jsme taky toužila po zvířeti, naši povolili rybičky a pak později křečky, měla jsem džungaráky. Kousali, to je pravda a pro děti bych je nepořizovala, jsou drobní a na nezkušenou manipulaci je to náročné, k tomu krátká životnost a velké riziko úmrtnosti- nehody. I když mně tedy všichni sešli věkem. Ale na mazlení je to prostě malí.
Měla jsem kočky ( než jsem si stihla pořídit děti)- obyčejné, venkovské- chodily domů občas nemocné,jinak celoročně venku- vykastrované. Tohle bych už znovu nechtěla,pořád nějaké rvačky a zdravotní problémy a někdy i denní kontroly na veterině- pokud jsem se o ně chtěla starat a mít je v pořádku, jinak se na ně na vesnicích kašle.
Psa- mají naši, je starost s hlídáním, spěcháš domů z práce, za každého počasí musíš venčit nemoc,svátky, v tomhle je pes v bytě na majitelích závislý.
Morčata- pořídili jsme dětem, z chovné stanice, mají 3 kluky,ale tak nějak se nám jich zželelo ( po přečtení a diskuzích s CHS) a nedovolily jsme dětem aby je tahaly a mordovaly jako plyšáky. Jsou na nás zvyklý,ale děti nebaví, protože to prostě nejsou mazlíci.

takže za mne to vyhrává kočka- nějaká co bude jen v bytě a nebude tesknit po svobodě. WC má doma, venčit se nemusí, odpadnou jakékoliv kočičí bitky a problémy. JE to sice trošku potvora- mazlit se přijde když chce ona, ne páníček,ale jsou chytré, mazané, naše děti je zbožňovaly.Pokud se odjede na víkend, není problém dát víc krmení,při delším odjezdu stačí požádat někoho kdo zalije kytky, aby nakrmil...
Až děti povyrostou a budou puberťáci, určitě si nějakou zase pořídím,ale gaučáka s papírama