Mí rodiče se rozhodovali a pryč nešli, já jsem byla puberťačka a chtěla jsem moc, ta země byla můj sen. Důležitým bodem byla péče o nemocné babičky a dědečky. I když rodiče nejsou jedináčkové, pouze naše větev se může v rámci rodiny pomáhat a to je dost svazující pocit.

Manželovi a ségře je ale zase na druhou stranu vytýkáno, že v perspektivní cizině na pár měsíců či let nejeli studovat ani pracovat. no a když jsem byla pryč já, báli se, že se nevrátím.
sama bych s rodinou na pár let do ciziny vypadla, až budou děti chodit do školy. Ale žít bych chtěla asi tady, protože v mém oboru je tu dost co dělat.