Inko já ti tak rozumím! mám doma úplně totožný prototyp jako ty a také dítě stejně staré.
Řešila jsem příjmení do poslední chvíle, nakonec jsem se rozhodla, že se dítko bude jmenovat po mně. A tak se mi ulevilo!
Protože teď už nemusím tlačit na svatbu a vím, že jsem v lepší vyjednávací pozici. Pokud on by chtěl aby se dítě jmenovalo po něm, musel by mě požádat o ruku! Cha! Škoda že jsi uvěřila a takhle jsi na něj nevyzrála taky... cítím se díky tomu fakt dobře právě u doktorů, na cvičení, ve školce, všude možně. Prostě mít totožné jméno je příjemné, co si budeme povídat.
Asi bych ti doporučila... po tom, až vychladneš, říct příteli, že když se nebudete brát, že by sis přála, aby měla malá příjmení po tobě. Dopředu si oběhej co pro to potřebuješ, abys na něj mohla vyrukovat s konkrétními kroky. Zkus mu to říct až bude najedený, napitý piva či vína a spokojený jak želva. Použij ženské zbraně a vymam to z něj. Bude tě to stát hodně nervů a přemáhání být milá, ale myslím, že to za to stojí... To, že se dítě jmenuje po mně mě hřeje u srdce... když s přítelem nehlo ani to, že jsem mu porodila dítě a nepožádal mě o ruku... tak má smůlu :-D
Držím palce, a naprosto ve všem tě chápu! Jak říkám, můj přítel je hodně podobný exemplář jako tvůj. sobec a maman.