Necetla jsem diskusi, je moc dlouha. NECHOD NA POTRAT!!! Nejsem nejak fanaticky proti potratum, ale kdyz si clovek precte tvuj prispevek, tak je jasne, ze fakt nejsi typ zeny na takovehle veci. Nedala bys to a hlavne - vas vztah by to pak neustal. Muz si na detatko muze zvyknout (a s nejvetsi pravdepodobnosti taky zvykne, tehotenstvi je docela dlouhe:)), ale ty se toho uz nezbavis nikdy, udelas-li to, a vzdy to mezi tebou a muzem bude, a s nejvetsi pravdepodobnosti to pak jemu ani sobe neodpustis nikdy. Nuceny potrat dokaze udelat s psychikou fakt zverstvo.
A jeste jedna vec - asi bych nezazlivala muzi, ze ti tohle rekl, jakkoliv chapu, ze "se mi to rika" a je to pro tebe nepochybne velmi citliva vec a velke zklamani z muze. Kdyby to rikal jeste za mesic, to je jina, ale pokud je to prvni reakce, a za tyden uz bude mluvit jinak (nemusi byt za tyden nadseny, staci, kdyz bude mene radikalni, za par mesicu z toho bude i to nadseni), tak bych se i snazila si to nebrat a odpustit mu to.
Drzim palce, kez bys sem za 7 mesicu napsala, ze mate krasne a vsemi milovane miminko:).