Jinak já jsem psala, že mi kouření mého manžela vadí, ale evidentně z jiného důvodu než všem ostatním.

Kouř z cigaret sice nijak nemiluju a jak můžu, tak se mu vyhnu, ale když muž kouří venku, tak mi stačí, že domů nejde hned po típnutí cigarety, ale chvilinku počká. Někdy tam dokonce chodím za ním, je to chvilka klidu na popovídání si.

Mně na tom kouření vadí to, že se o něj bojím. Zvyšuje si zdravotní rizika a to hodně, a mně je to líto. Kvůli kouření jsem přišla o maminku, takže o to víc se bojím o něj.

Co si vůbec nedokážu představit, že bych si dokázala přikázat, jestli s někým chci nebo nechci žít, protože kouří. Poznám nějakého člověka, s kterým souzním, ale protože kouří, tak se mi hnusí natolik, že ho nechci....nevím, tohle jde zcela mimo mě. Stejně jako nějaká ultimata buď cigareta, nebo já.
Asi bych těžko rozdýchávala, kdyby muž začal kouřit v době, kdybychom byli už spolu a on věděl, že mi to vadí....ale neznám nikoho, kdo by začal kouřit jako dospělý. My se poznali v době, kdy muž už kouřil nějakých 5 let a dospělí jsme byli velmi krátce .