Víte já jsem i mámě několikrát řekla,že mu něco takového seženu,budu si ho brávat domů.Ona mi na to řekne,že jsem potvora a že se do toho nemám sr...Že táta má sestru,ostatní sourozenci se leta nestýkají a bydlí 200km daleko.Navštíví ho v nemocnici a konec.Na druhou stranu si stěžuje,ale nechce dům s pečovatelskou službou,nechce pečovatelku domů,Charitu,nic.Táta je z těch hovorů nešťastný,cítí se na obtíž.K nám nechce,že má domov s mámou,kolikrát mi děkuje a drží silně za ruku.S mámou moc nevychází,hrozná je i ta jeho němota,když máma křičí a on může jen rozhazovat rukama.Pořád mi táta píše,jak je rád,že nás má,že jsem mu s dětma oporou.Alespoň on to vnímá,to mě drží,že nedělám nic špatně.