Mám doma to samé v klučičím vydání. Soucítím a doufám, že někdo něco poradí, mám pocit, že období vzdoru eskaluje a když mám pocit, že už to nemůže být horší, tak se to ještě zhorší... Díkybohu miluje školku, takže do té vstává rád a když nechce tak já lehce vyhrozím, že když to nestihneme, tak prostě nepůjde nikam a to obvykle zabere. Ale jsem doma s mladší dcerkou, takže hrozbu můžu splnit. Kdybych spěchala do práce tak si tohle moc dovolit nemůžu. Někdy se fakt bojím, že to není "období" ale povaha.. protože to snad nedám, někdy se přistihnu, že se mi pro něj do školky nechce, že se bojím, co zase bude, že se neovládnu a dostane na zadek atd. atd...