Sašo, každej může hrát jenom s kartama, který má. Jde o to, vytřískat z dané situace, a ze sebe to nejlepší, plakat nad tím, proč jsem v situaci, k ničemu nevede, stejně jako sebeobviňování.
Je potřeba prostě začít jednat. Zavolat do školy a domluvit se, jak konkrétně a jestli můžou pomoct. Kontaktovat sociálku, na hmotné nouzi, jestli můžou pomoct. Podívat se po těch brigádách. A v neposlední řadě, pokud to bude potřeba, podívat se po druhé práci, nebo po nějakým přivýdělku.
Nic není ztracený a situace není neřešitelná, jenom si člověk musí zvyknout na to, že musí bojovat, víc než ostatní, kteří mají "někoho v zádech", ale musí. A v neposlední řadě by měl být vděčný za to, že bojovat může.