Je to tezky, tezky, tezky.
Uz samo o sobe, navic ty blby kecy kolem. Otec deti se evidentne rad stavi do role obeti, to tezko zmenis, ale dulezite je mu to aspon nezrat a uvedomit si realitu, ne jeho povrchni mlzeni a interpretace. Napriklad, kdyz on tvrdi "ty po me neco chces" coz lze interpretovat jako ze ty se chovas vuci nemu nefer a mas mit spatne svedomi a nejlepe toho nechat, tak si uvedomit, ze ve skutecnosti "nase spolecne deti neco potrebuji" a to neni nic, za co by sis mela pripadat spatne.
Posilam dobra prani a moc Ti drzim palce, at to ustojis. A at se Ti dari byt sebe-vedoma, Ty nejlip vis co delas, a ze toho delas zatracene hodne a tak dobre, jak jen umis.
Mozna bys mohla zkusit taky si kazdy den psat to, co se Ti povedlo, a co bylo pekne. I kdyz je to jen maly krucek tam, kde jsi mela v planu vetsi - ale i ten maly je dobry. Nebo i zadny, kolikrat je velke umeni neco proste jen ustat a nikoho nezabit...