já vím, že nemusím. já jsem ale ten typ, kdy na posraného i hajzl spadne nebo jak se to říká

asi to nechci vědomě komplikovat, nebo nevím. Nyní to je tak, že hlady neumřeme ( i díky tomu, že jsem si stihla udělat nějakou rezervu) a děti budou snad už samostatnější...uvidíme

je pravda, že já miluju cestování, zážitky.....a je pravda, že oboje - víc dětí a víc finančně náročný život - "větší" cestování prostě neutáhneme. Teď si musíme vybrat


v říjnu mi neprodloužili smlouvu, od listopadu furt nějaký zdravotní komplikace dětí i našich završené komplikovanou zlomeninou nohy u staršího začátkem února.. Nechodící sádra. Ještě není úplně fit. Vzhledem k tomu, že např. jídelnu mají 10 minut pěšky, ve škole samý schody, vozila jsem ho do školy a před obědem domů.zpočátku tahala v náručí ( má asi o 30 kg a 30 cm méně méně než já)

miluju dialog
"to je super, že seš te´d doma, jinak by M. nemohl ani do školy,co byste dělali?"

"jj, aspoň pro něco to je dobrý, když se to už muselo stát"

"jo a už pracuješ?"

není to na malosměstě tak jednoduchý....mám ted aspon brigádu u lisu... na DPP...nejdřív volali hned druhý den, že mám být za 2 h. na noční. Nyní jsem tam už 3 týdny nebyla...."jistota" žádná. na pohovorech běžně 80 lidí už "vytříděných"



JE asi na každým, jak se rozhodne. Tobě přeju zdravé miminko