Když píšeš o tom "upnutí", tak já považuju za mnohem větší upnutost, když rodič trvá na druhém stupni na domácím vzdělávání, pokud k tomu nemá opravdu závažný důvod, než když rodič jedináčka normálně posílá do školy. Působí to na mě takovým tím "já vím nejlíp co je dobré pro mé dítě a nikdo jiný mi do toho zasahovat nebude, aby mu náhodou nezkřivil vlas na hlavě". Jenže jak žije většina lidí? Pracuje, má nadřízené a musí se umět přizpůsobit alespon do jisté míry, není nic nového, že ta sociaociabilita je mnohem větší vklad než bůhvíjaké IQ a znalosti, to jen u výjimek, které jsou nenahraditelné. Jo a na vysoké škole už tuplem musíš lecos kousnout a umět se potýkat s nespravedlností a všelijakými přednášejícími a zkoušejícími. Takže pak je to štěstí, aby mělo dítě vrozenou slušnou sociální inteligenci a prošlo i tím co mu až tak nevoní a nesedí.