My jsme zrovna velmi vážně o domácí výuce alespoň jedné z dvojčat uvažovali. Místní základka má na ně zhoubný vliv a představa dalších čtyř let mě přiváděla k šílenství. Školy začínají být plné a nespádové děti neberou, takže přestup jinam nepřipadal moc v úvahu, navíc leckdy je to z bláta do louže. Zkusili jsme únik přes osmiletý gympl, což se nejdřív povedlo jen jedné, takže domácí výuka začala vypadat jako jediné možné řešení. Nakonec tedy pořešeno jinak, ale představa, že doma učit nepůjde, mi pěkně hýbe vnitřnostma, včetně už dávno chybějící žlučníku.