J_S: 1) Kdybych měla nablízku školu, ve které by byly mé děti spokojené (tj. bylo by tam postaráno o jejich potřeby jak intelektuální, tak psychické a sociální), chodily by do školy. Ale to by musela být hodně speciální škola; prosezené hodiny nad neužitečnými žvásty bez možnosti seberealizace jsou z mého pohledu hřích a celkově povinnou školní docházku (nemluvím o vzdělávání do určitého stupně) považuji za omezování osobní svobody.
2) Syn byl ze školy (a to soukromé, kde slibovali hory doly) tak vydeptaný, že po možnosti učit se doma skočil. Pokud by dcera doma být nechtěla, nebudu ji nutit.