Moje máma s otčímem čekali X let, než bude lepší finanční situace, otčím věčně bez práce, žili jsme v ruině na vesnici, jak začalo být líp, v deseti mi pořídili sestru a brzy otčím zas o práci přišel, nakonec nasekal dluhy, rozvedli se, on do říká od rozvodu dítě s jinou, hovado. Moje mamka táhne z průměrného platu sestru sama, otčím má elimenty 500Kč a mnohdy nepošle nic. Bylo to asi neuvážené, mít druhé dítě, ale máma si ho moc moc přála, vždy chtěla tři, třetí už nebylo a nebude, zase na ulici jsme skončit nechtěli. Já jsem moc ráda, že se to stalo, mamka taky, ale ona po dítěti opravdu toužila moc, jestli to emočně nebude problém, tak jste se podle mě rozhodli zodpovědně. Obě rozhodnutí jsou správná, pokud se k ním člověk staví čelem.