Mně pomohlo dotyčného pečlivě sledovat v každodenním životě, chování k jeho dětem, rodině a tak. Ne jen to jak se na mě krásně usmíval. Rychle mi došlo, že být ta které nosí špinavé montérky a ne ta se kterou chodí na kafe, by se mi nelíbilo. Měl zcela jiné životní postoje, hodnoty a tak. Jen se s ním krásně povídalo, krásně se na něj koukalo a přišla jsem si vedle něho úžasná a krásná. A to v době, kdy můj muž nám stavěl barák a na mě neměl naprosto čas, jen požadavky a kritiku. Naštěstí jsem to nikdy nepustila dá, než k tomu kecání. Dneska sama sebe nechápu, jak jsem mohla z něho být tak opilá. Ono takové pobláznění člověku odčerpává takové množství energie, že už pak není co investovat do vztahu s manželem.