Jj, ta by potřebovala hodně přibrat v oblasti mozku. :) Tvůj přístup k sobě je správný, akorát se to nedá naučit. Kupodivu na to přehodnocení sebe sama trvale nezabírají ani opravdová traumata a ohrožení života, v němž se jaksi trvale nacházím (onkologická diagnóza). Jako když něco hrozí akutně, tak se mám samozřejmě ráda a chci přežít i tlustá, ale jakmile je trochu volněji, hned mi to začne vadit. Mám šílenou historku od jedné známé, která si telefonovala s kamarádkou (se stejnou diagnózou) a ta ještě týden před smrtí s radostí hlásila, že se konečně vejde do trička velikosti M. Je to v zásadě šílený, jak jsme zmasírovanný tím, že nesmíme být tlustí.